Článek
Dívka, která s radostným úsměvem na tváři dovádí ve vlnách, ve svém reálném životě mnoho skutečné radosti nezažila. Milovala herectví a divadlo, její výrazný herecký talent však nenašel plné uplatnění. Sužovaly ji pošramocené rodinné vztahy, nenaplněná touha po divadle, psychická labilita, porucha přijmu potravy a několik nešťastných fatálních lásek, které ji připravily o zbytky sebevědomí. Svůj život tato nadějná herečka ukončila dobrovolně skokem z okna ve čtyřiadvaceti letech. Už víte?
Život Zorky Janů se podobá antické tragédii. Byl by patrně v mnoha ohledech jednodušší, kdyby se nenarodila jako mladší sestra Lídy Baarové. Jejím údělem bylo žít ve stínu slavnější sestry, s níž nemohla, zvláště v posledních letech svého života, najít společnou řeč. V době, kdy mladinká Zorka studovala konzervatoř a dělala své první krůčky před kamerou, se její slavná sestra vracela zdiskreditovaná z Německa poměrem s ministrem Goebbelsem a zkoušela znovu nastartovat svou kariéru u nás. A měla přijít válka.
V roce 1939 si mladí filmaři František Čáp a Václav Krška vyhlídli Zorku Janů do hlavní ženské role připravovaného lyrického filmu Ohnivé léto. Nakonec byla do filmu připsána do scénáře role pro její sestru Lídu. Ta ve filmu nakonec slavila svůj comeback a Zorka se objevila v roli vedlejší. Tehdy se poprvé a naposledy sestry objevily ve stejném filmu.
Talentovanější Zorka se v následujícím roce objevila i v dalších filmech. Hlavní roli si zahrála ve filmu Čekanky (1940), vedlejší role ve snímcích Pacientka doktora Hegla (1940) a Minulost Jany Kosinové (1940). Partnerkou Oldřicha Nového a Vlasty Buriana byla ve Fričově veselohře Baron Prášil (1940). Naposledy si zahrála ve filmu Kluci na řece (1944).
Už v roce 1940 se u Zorky projevily psychické problémy, které u ní souvisely s příjmem potravy. „Věděla, že musí dobře vypadat, a vyčítala si, že je tlustá, ačkoli měla krásnou postavu a hezké dlouhé nohy. Ukládala si neobyčejně přísnou dietu. Vydržela třeba tři hodiny plavat a zůstat přitom hladová,“ vzpomínala před lety Lída Baarová. Tyto informace potvrzoval Zorčin spolužák Svatopluk Beneš: „Lída jí jednou řekla, že je příliš tlustá. Zorka si nasadila radikální dietu. Nešťastná dieta vyvolala podivné otoky v obličeji, s nimiž si nevěděla rady. Dostala se do hluboké deprese.“
Štěstí nenašla mladá herečka ani v soukromém životě. Nešťastnou a hlubokou lásku prožila se spisovatelem Františkem Kožíkem, se kterým se seznámila na Filmových žních ve Zlíně v roce 1940. Druhou nenaplněnou láskou mladinké Zorky byl herec Karel Höger. „Jistě je Karel dobrý člověk. Dívám se na jeho fotografii opřenou o pelest druhé postele. Tak citlivé oči! Tolik bolesti okolo úst! Nemohu dál psát. Nikdy nevyjádřím, co cítím. Marné. Jen ti, Karle, přeju hezký den a po něm ještě hezčí noc,“ psala Zorka ve svých denících.
Psychický stav nešťastné Zorky se po válce prudce zhoršil. Lída Baarová byla nařčena z kolaborace a skončila na Pankráci. Maminka Zorky nečekaně při výsleších podlehla mrtvici, otec přišel o nohu. Zorce nakonec vzali i její největší lásku - divadlo. Václav Vydra mladší Zorku vykázal z divadla s tím, že sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří. Citlivé dívce se v tu chvíli zhroutil svět.
Zorka přestala jíst, nemluvila. Hledala vysvobození. Zkoušela se například napít benzínu. 24. března 1946 zesláblá po koupeli vyskočila z prvního patra rodinné vily na Hanspaulce. Nebylo jí ani pětadvacet let. Časopis Kino jí věnoval na zadní stránce obálky dvě věty. „Zorka Janů, mladá divadelní a filmová herečka, skončila dobrovolně svůj život pro nevyléčitelnou nervovou chorobu, kterou delší čas trpěla. Český film v ní ztratil jednu ze svých nadějí.“
