Článek
Nová kniha doktora Richarda Sugga z anglické University of Durham odhaluje, že britská královská rodina jedla různé části lidského těla až do konce 18. století. Bylo to součástí léčby nejrůznějších nemocí. Zámožní a vzdělaní Evropané, včetně korunovaných hlav, v rámci "lékařského kanibalismu" jedli lidské maso, pili lidskou krev a drcené kosti. Jak Sugg ve své knize popisuje, tato odnož lékařské vědy přežívala až do konce 18. století.
Králové sice odsuzovali "barbarský" kanibalismus, ale sami na doporučení lékařů užívali nejen drcené mumie, ale i lidský tuk, maso, kosti a dokonce mozky. Například mech z lebek padlých vojáků byl považován za účinný lék proti krvácení z nosu. Věřilo se, že lidské lebky mohou léčit epilepsii, křeče i "nemoci hlavy". Jak královna Marie II., tak její strýc Karel II. ještě na smrtelné posteli pili léky s příměsí z lidských lebek.
"Neučíme se o tom ve školách, ale historické a literární prameny ukazují, že například Jakub I. odmítal léky připravené z mrtvol. Karel II. si je naopak sám připravoval," říká autor v rozhovoru pro agenturu QMI.
"Lidské tělo bylo vnímáno jako léčivý prostředek. Mezi populární léky patřily maso, kosti i krev. Není možné podat zcela obecné vysvětlení, ale v mnoha případech se lékaři domnívali, že je možné absorbovat vnitřní vitalitu nebo sílu živých či mrtvých těl. Prostě řečeno, snažili se spolknout duši," dodává vědec.
V knize Mummies, Cannibals and Vampires (Mumie, kanibalové a upíři) Richard Sugg mimo jiné uvádí, že ještě v 18. století byly jedním z nejdůležitějších importů z Irska do Anglie lidské lebky.
A když došlo k popravě korunované hlavy (jako třeba v případě Karla I.), přihlížející se snažili získat prolitou krev, protože věřili, že chrání před tuberkulózou lymfatických žláz.
Je to až neuvěřitelné, ale i vzdělaní lidé se od "kanibalské medicíny" postupně odvraceli až po polovině 18. století.