Článek
Bláznivou komedii Eva tropí hlouposti (1939) viděl každý z nás už několikrát, a tak není problém vybavit si půvabnou temperamentní Elišku Záhorskou, jejímuž kouzlu podlehne Michal Nor v podání Oldřicha Nového (†83). Její představitelka Jiřina Sedláčková (14. 4. 1914-12. 4. 2002) se do uměleckého světa dostala díky práci manekýny (předváděla například pro módní salon Hany Podolské), ale herectví ji zpočátku nelákalo. Jako první si jí všiml režisér Karel Lamač (†55), který jí svěřil menší úlohu temperamentní dcery barona Kurta Bertranda (Jaroslav Marvan †73) v komedii Ducháček to zařídí (1938). V tomto filmu však Sedláčková vystupovala pod provdaným jménem Jiřina Sternová.
Za čtyři roky 12 filmů
Sedláčková všem svým rolím vtiskla punc krásné a elegantní dívky s hustou hřívou blond vlasů, širokými ústy a milým úsměvem. Ve filmu i na jevišti představovala typ emancipované ale zároveň bohaté dívky, která musí přejít přes mnohé útrapy, než dojde k vytouženému cíli a padne do náruče svému milému.
Jako herečka nepoužívala výraznou gestikulaci a práci s tělem, největší důraz kladla na přirozenou dikci, dobré postavení hlasu a umírněnou mimiku. Během své čtyřleté filmové kariéry stačila Sedláčková natočit 12 filmů – z těch dalších můžeme zmínit třeba Slečnu matinku (1938), ve které oprášila svou původní profesi manekýny, Ideál septimy nebo Ženy u benzinu (oba 1939). Díky svému přirozenému talentu a příjemnému hlasu v nich Sedláčková dokonale reprezentovala moderní herectví, které se tehdy rázně odklánělo od dřívější přehnané, afektované deklamace.
Nechtěla točit pro nacisty
Druhá světová válka udělala jejím případným filmovým ambicím konec. Sedláčkové zjevně došlo, že by musela točit i pro nacisty, a to se jí nechtělo. Rozhodla se proto, že přejde na divadelní prkna, ale předtím musela absolvovat herecké kurzy. Chodila na soukromé lekce k hvězdě Národního divadla Jarmile Kronbauerové a chorvatskému herci a režisérovi Zvonimiru Rogozovi a v letech 1939-1944 hrála v Novém divadle Oldřicha Nového. Poté ji mohli diváci vídat v Moderním divadle i v Divadle Anduly Sedláčkové.
Režiséru Martinu Fričovi (†66) se v roce 1942 podařil téměř husarský kousek a přemluvil ji, aby se vrátila před kamerou. V jeho komedii Valentin Dobrotivý si tak zahrála neodbytnou agentku, která přemluví čerstvého milionáře Valentina Plavce v podání Oldřicha Nového ke koupi automobilu. Tím filmovou kariéru definitivně ukončila.
Našla se v jiné profesi
Hereččino první manželství skončilo rozvodem. Podruhé se provdala za zámožného hoteliéra Jaroslava Brandejse, provozovatele hotelu Esplanade poblíž pražského hlavního nádraží. Brandejsova rodina vlastnila mj. i luxusní pražský hotel Paříž, a tak bylo vše zalité sluncem.
Sedláčková se věnovala rodině a dvěma dcerám, jenže přišel únor 1948 a vzápětí i znárodňování. Takže o majetek přišli a ona se pak vrátila do práce. Nikoli už před kameru nebo na prkna, která znamenají svět – až do své penze pracovala v pohostinství. Se svou extrémně štíhlou postavou a mimořádně pohlednou fotogenickou tváří by Sedláčková patřila k ozdobám filmového plátna i dnes.
