Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

„Von teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatej…“ Určitě si pamatujete zedníka Lorence z filmu Na samotě u lesa (1976), který se nechává vozit na kárce, svačí, popíjí lahvové pivo a „radí“ jednomu z víkendových chalupářů při zvelebování jeho venkovského příbytku. Sám od sebe toho ani moc nenamluví, řekne leda tak „nehoupat!“, když se jeho „zaměstnavatel“ příliš zabere do líčení, co všechno je potřeba ještě udělat a oběhat.

Legendárního „fachmana“ ztvárnil neopakovatelným způsobem František Řehák (4. 10. 1923-28. 6. 2017), od jehož narození uplyne právě sto let.

Před Hrušínským měl trému

Není to ale jen zedník Lorenc. Do paměti filmových diváků se František Řehák zapsal i jako abbé (ten s uříznutým uchem) v Menzelově (†82) Rozmarném létě (1967).

„Původně to měl hrát Krejča, ten se ale chtěl věnovat divadlu, tak doporučil mě,“ uvedl Řehák v magazínu e15.cz. Byla to jeho první větší filmová role. „Asi čtyřikrát jsem jel na Barrandov na výběrové řízení, měl jsem hrát majitele lázní Důru. Jednou ale Menzel chtěl, abych si vzal sutanu a dívkám na konkurzu řekl pár vět jako abbé. Dopadlo to tak, že mi později zavolal: dělám změnu, budete hrát abbého a Důru bude hrát Hrušínský,“ Když jsem na place Bróďovi přiznal, že mám před Hrušínským trému, tak mi říká: Ale to já taky.“ dodal herec.

Sutana mu slušela

Řehák hrál téměř ve všech Menzelových filmech, ale pochopitelně i ve snímcích dalších režisérů. Diváci jej znají z celé řady menších, ale charakteristických rolí – často ztvárňoval rozšafné otce nebo policisty, ovšem škála jeho úloh byla daleko širší.

Ostatně, sutana mu slušela i ve filmu Božská Ema (1979) a v seriálu Přítelkyně z domu smutku (1992) – i v těch jsme ho viděli jako kněze. Ve Slavnostech sněženek (1983) hrál Řehák cestáře, v Člověku proti zkáze (1989) se převtělil v Josefa Čapka a ve Freonovém duchovi (1991) ztělesnil ředitele Jelínka.

Zůstal věrný olomoucké scéně

Sám Řehák ale přiznával, že víc mu k srdci přirostlo divadlo. Rodák z Nového Bydžova na Královéhradecku prošel divadelními scénami v Mladé Boleslavi a Zlíně, často hostoval i v Praze, především v Divadle Za branou. Ovšem svůj umělecký život spojil především s olomouckým divadlem, kde ztvárnil více než 150 rolí.

Na tamní scéně nastudoval v 60. letech Topolovu úpravu Klicperových aktovek Rohovín Čtverrohý a Dva na mostě, v tamním Divadle hudby režíroval také Smočkův Piknik, Landovského Hodinového hoteliéra nebo Dostojevského Bílé noci. Jeho poslední úlohou ve stálém olomouckém angažmá byl před odchodem do penze v roce 1988 soudce Auborn v inscenaci Smrt v zahradě Girardinů. Naposledy se na tamní jeviště vrátil v roce 1997 jako Dubský v inscenaci Naši furianti. V roce 2000 byl Řehák uveden mezi emeritní členy Moravského divadla Olomouc.

Utrápil se k smrti

V jednom rozhovoru uvedl, že vždy toužil po dobré rodině a po herecké práci. Obojí se mu splnilo. Bohužel syn Ivan (†66), který šel v jeho stopách a stal se také divadelním hercem, zápasil s rakovinou a nerovný boj nakonec prohrál. Žádný rodič se nemá dívat do rakve svého dítěte, a tak není divu, že ze synova nenadálého skonu se František Řehák (†93) už nedokázal vzpamatovat. Truchlil a nic na světě ho netěšilo. Za milovaným potomkem se odebral pouhé dva měsíce po jeho smrti.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám