Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Kazisvět šestý, z Boží vůle král, mocný panovník a hlava pomazaná. Tak se tituloval herec Martin Růžek v pohádce Princezna se zlatou hvězdou, aniž by tušil, že si tu formulku budou užívat televizní diváci každý rok na Vánoce, Velikonoce, Svatého Václava a někdy i Svátek práce.

Ve scénáři měl vychloubačnost kombinovanou se srabáctvím. V osobním životě ale dokázal projevit pevný a zásadový postoj.

Jako jeden z mála „prvoligových“ umělců nepodepsal v 70. letech takzvanou Antichartu. A pár dní po brutálním policejním zásahu na Národní třídě proti studentům v listopadu 1989 hodil tehdy ještě stále vládnoucím komunistům pod nohy i titul národního umělce, který získal za své herecké mistrovství.

Na Slavii na politiku kašlali

Martin Růžek, vlastním jménem Erhard Martin, se narodil 23. září 1918 v malém podkrkonošském městečku Červený Kostelec do rodiny obchodníka a soukeníka. Pseudonym, který později povýšil na regulérní občanské jméno, si vybral na počest svého strýce, štábního kapitána Otmara Růžka, který byl zastřelen v roce 1941 za svoji odbojovou činnost v Obraně národa.

V roce 1930 se s ovdovělou matkou odstěhoval do Hradce Králové, kde odmaturoval na gymnáziu. Pak začal studovat lesní inženýrství, jenže němečtí okupanti zavřeli české vysoké školy. Růžek se živil a protloukal jak se dalo: Byl číšníkem, maloval obrazy, ale především hrál ochotnicky divadlo s různými společnostmi. V roce 1941 ho pak protektorátní úřady přidělily k tzv. luftschutzu, tedy protiletecké civilní obraně.

Po válce vystřídal divadelní štace v Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích, Národním divadle v Brně, a Divadle na Vinohradech. Od 17. srpna 1963 do 31. prosince 1990 byl členem činohry Národního divadla v Praze. V letech 1969-1970 jí dokonce šéfoval, než ho vystřídal kovaný soudruh Václav Švorc.

Nešéfoval ale jen Zlaté kapličce. Jeho velkým koníčkem byl fotbal, fandil pražské Slavii a v letech 1966–1983 působil jako předseda jejího Odboru přátel. Aktivně pomáhal při záchraně klubu sháněním fotbalových posil, peněz a svým vlivem. V Edenu naštěstí na politiku zvysoka kašlali.

Jako Koniáš se osvědčil

Ve filmu po sobě Martin Růžek zanechal výraznou stopu v podobě stovky odehraných rolí. Ještě za protektorátu se objevil v komparzu několika filmů, jeho skutečným debutem byla postava Angličana v protiválečném krátkometrážním snímku Dýmka míru (1949). Prvním celovečerním filmem bylo historické drama Temno (1950), v němž sugestivně zahrál fanatického jezuitu Koniáše. Právě tato postava mu doživotně zajistila přednostní obsazování do rolí záporáků.

Naštěstí si ale občas mohl zahrát i hrdiny když ne vysloveně kladné, tedy alespoň mnohovrstevnější. Třeba stárnoucího Rožmberka v komedii Pan Vok odchází (1979), nebo lehce natvrdlého barona von Kaunitz v komedii Adéla ještě nevečeřela (1977).

Martin Růžek se narodil před 105 roky, 23. září 1918, těsně před vznikem samostatné Československé republiky. Na jaře roku 1994 ho postihla mozková mrtvice. Pár měsíců poté prodělal také infarkt. Zemřel v sedmasedmdesáti letech, 18. prosince 1995.

Reklama

Další články

Načítám