Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Měla něžnou tvář a půvab plaché laně. Není divu, že pamětníci si Kláru Jernekovou (14. 1. 1945-31. 7. 2003) spojují hlavně s postavou nešťastné princezny Pampelišky, která se měla proti své vůli provdat za bohatého hispánského prince. Nakonec ji ale slabou a nemocnou odfoukl podzimní vítr jako chmýří z pampelišky. Film na motivy divadelní hry Jaroslava Kvapila natočila v roce 1967 Čs. televize, která dala Kláře Jernekové i další zajímavou příležitost v legendárním seriálu Byli jednou dva písaři (1972). Po boku pánů Horníčka a Sováka v něm ztvárnila rozvernou služtičku Rozálii.

Přirovnávali ji k legendární Kvapilové

V době, kdy se mladičká Klára Jerneková objevila na scéně, zapůsobila na všechny jako zjevení. Už v jednadvaceti byla hvězdou v Národním divadle, a zažila tak doslova fenomenální start. Byla hvězdou na divadle i televizi, kde šla z role do role.

„Byla citlivá a měla oslňující talent. Působila skromně a všichni jsme jí naprosto fandili,“ zavzpomínala na ni v cyklu Příběhy slavných populární TV hlasatelka Saskia Burešová (76), která ji znala od mládí. Uvedla rovněž, že Jerneková přišla na DAMU v podstatě jako hotová herečka. „Její kultura slova a pohybu byla ve velkém předstihu před jejími vrstevnicemi,“ dodal hereččin kolega a kamarád Bořivoj Navrátil (†78).

Její profesionální začátky byly vskutku působivé, dokonce ji přirovnávali k legendě českého divadla Haně Kvapilové (1860-1907). Jerneková se na naší první scéně uplatnila hned na počátku kariéry v lyrických a básnických dramatech. Od naivek se dokázala přehrát k velkým ženským charakterním postavám, ale stejně tak dokázala zaujmout jako komediální herečka.

Vyvázla jen zázrakem

Jerneková se narodila v posledním roce války do divadelní rodiny a zůstala naživu jen zázrakem – málem totiž nepřežila bombardování Prahy. Její maminka s ní byla ten den na procházce a na radu kolemjdoucího se ukryla v budově Národního divadla, a nikoli v krytu na Karlově náměstí, kam původně mířila. Kryt byl zasažen spojeneckou střelou a lidé uvnitř neměli šanci přežít.

Vsadila na smrtící kombinaci

Přestože na obrazovkách a na jevišti vysloveně zářila, v soukromém životě štěstí neměla. Manželství s kolegou Josefem Čápem (†55), se kterým měla syna Filipa, nemělo dlouhého trvání a stejně neslavně skončilo i její další manželství. Jerneková se pak snažila utopit svůj žal v alkoholu.

Pití bohužel kombinovala s prášky, což vedlo k tomu, že byla stále méně a méně obsazovaná. Není divu – zapomínala texty a na plac chodila pozdě. Bez divadla ale nedokázala žít, a tak když nebyla obsazována na jevišti, chodila alespoň do divadelního klubu, kde prý rozehrávala herecké etudy u skleničky alespoň pro kolegy. Začátek konce pak přišel v momentě, kdy s ní Národní divadlo ukončilo zaměstnanecký poměr.

Kdysi jedna z nejobsazovanějších hereček pak trávila čas v nejbližší hospodě, ve společnosti štamgastů, kteří jí říkali „hraběnko.“ Tahali z ní peníze, ale bylo jí to jedno. Alespoň s někým mohla promluvit, když na ni kolegové zapomněli.

Pila, i když brala léky na štítnou žlázu, takže občas trpěla halucinacemi. Na chvíli ji vzpamatovalo natáčení seriálu Hotel Herbich (1999), ale po něm vjela do starých kolejí. Když ji sousedé neviděli tři dny, zavolali policii. Klára Jerneková ležela na zemi svého bytu na pražském Smetanově nábřeží a nejevila už známky života. Od její nečekané smrti uplyne nyní dvacet let.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám