Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Patřila k atraktivním herečkám, na kterých rádo spočinulo každé mužské oko. Věře Vlčkové (9. 5. 1944-21. 12. 1989) ale osud nedopřál dlouhého života – opustila nás ve věku pouhých 45 let.

Sexy plavovláska s výraznými rysy ztvárnila dlouhou řadu hrdinek, které mohlo bohužel obdivovat jen omezené množství publika. Většinu z nich totiž odehrála na jevišti.

Doménou Věry Vlčkové byly především velké titulní role v našem i světovém dramatu. Svou profesionální kariéru zahájila v roce 1966 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působila až do roku 1981. Tehdy přešla do pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo), kterému zůstala věrná až do své předčasné smrti.

Nejen vysloužilá prostitutka z Pitavalu

V divadle se od dívčích hrdinek přehrála postupně k psychologicky náročným ženským postavám – objevila se mj. v inscenacích Othello, Richard II. či Racek, nicméně excelovala i v komediích, například ve hře Sluha dvou pánů. Za své mimořádně jevištní výkony získala také krátce před smrtí Cenu Jaroslava Průchy. Dobové recenze ji vynášely do nebes s tím, že její postavy se vyznačují vnitřním prožitkem, přirozenou noblesou i vznešeností.

Tvář Věry Vlčkové však mají zapsanou v paměti i televizní diváci – například ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky (1989). Spojují si ji ale zejména s postavou vysloužilé prostitutky z dalšího seriálu Malý pitaval z velkého města (1986).

Měla učit ruštinu a tělocvik

Rodačka z Kroměříže se na divadelních prknech začala pohybovat už od útlého mládí, kdy ještě na jedenáctiletce chodila do dramatického kroužku a hrála s ochotníky. O herectví jako o profesi původně neuvažovala, chtěla se stát kantorkou, a proto začala po maturitě studovat na pedagogické fakultě brněnské univerzity ruštinu a tělocvik.

Po roce jí ale došlo, že katedra nebude to pravé ořechové a přihlásila se na JAMU, kam ji vzali hned napoprvé. Absolvovala v roce 1966 a ještě v tom samém roce dostala nabídku ztvárnit epizodní roli sestry Jiřiny v psychologickém dramatu režiséra Juraje Herze (†83) Znamení Raka. Od té doby hrála v celé řadě filmů a seriálů, většinou ale vedlejší postavy.

Pozornost na sebe strhla rolí německé matky ve válečném dramatu Kukačka v temném lese (1984). Poměrně často se objevovala v kriminálkách, ale v roce 1987 dostala roli primářky chirurgie i v komedii Dušana Kleina (†82) Jak básníkům chutná život a v roce 1989 v jeho další komedii Vážení přátelé, ano. V komedii Milana Šteindlera (66) Vrať se do hrobu! (1989), která přišla do kin až po její náhlé smrti, hrála ředitelku gymnázia.

Zákeřná nemoc udeřila náhle

Jejím manželem byl plicní lékař Josef Vocelka, s nímž měla dvě děti: Josefa (*1971) a Barboru (*1976). Do hereččiny rodinné i pracovní pohody však nemilosrdně zasáhla rakovina, se kterou statečně a v tichosti bojovala. O tom, čím si prochází, se nezmínila ani kolegům v divadle.

Nestála o soucitné pohledy. Zákeřná nemoc byla ale silnější a po půl roce ji přemohla.

O jejím přístupu k rakovině se později zmínila herečka Marta Vančurová (74). „Byla vážně nemocná, ale vůbec o tom nemluvila. Pamatuji si, že jsem ji jednou potkala a ona mi řekla: Už nikdy nebudu jako dřív... Až zpětně jsem si uvědomila, že se to týkalo nemoci,“ řekla Vančurová.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám