Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Jestliže na někoho sedí označení renesanční člověk, pak je to zcela jistě Josef Gruss (9. 3. 1908-12. 4. 1971). Tento všestranný umělec byl nejen hercem, ale také komikem, výtvarníkem, scénografem, režisérem, spisovatelem a scenáristou. Otextoval rovněž řadu legendárních a dodnes hraných hitů jako Chlupatý kaktus, Slunečnice, Sám já chodívám rád, Má milá voní resedou nebo Má panna je v Panama sama.

Z jeho pera vzešel i hit Jen pro ten dnešní den

Josef Gruss, který byl velmi dobrým vypravěčem a společníkem, ale psaným slovem exceloval nejen v písničkových textech. Napsal rovněž humoristické romány S poctivostí nejdál dojdeš a Můj přítel Julius i několik pohádkových her pro děti

Zároveň byl spoluautorem scénářů ke dvěma slavným filmovým komediím Kristian (1939) a Těžký život dobrodruha (1941). Prvně jmenovanou veselohru navíc provázela jím otextovaná skvělá písnička Jen pro ten dnešní den (hudbu k ní složil Sláva Nováček), která se stala symbolem naší předválečné kinematografie.

„Jdeme loupit…“ s Natašou Gollovou

Co se herectví týče, Gruss byl bezmála čtyřicet let byl členem Národního divadla, kde vytvořil nemalý počet výrazných rolí. Navíc předsedal zdejšímu Klubu dobráků, ve kterém si herci prováděli nejrůznější kousky.

Samozřejmě v legraci. Ze stříbrného plátna si ho jistě pamatujete jako nešikovného nápadníka Zdeňka, který se ve filmu Eva tropí hlouposti (1939) dvoří jak dceři továrníka Záhorského (Jiřina Sedláčková †87), tak Evě Norové alias Evě Norbertové (Nataša Gollová †76). Opilecká scéna se „Zdeněčkovými vrzajícími botičkami“ a legendární hláškou „Jdeme loupit“ je prostě nezapomenutelná.

Byl to i výborný režisér

V dalších desítkách filmů ztvárňoval Gruss často vedlejší úlohy floutků a podobných typů, například ve snímcích Velbloud uchem jehly (1936), Ryba na suchu (1942), Rozina sebranec (1945), Nezbedný bakalář (1946), Příběh dušičkový (1964) či Slasti Otce vlasti (1969). On sám zase režíroval výborný a často reprízovaný film na motivy románu Karla Poláčka Hostinec „U kamenného stolu“ (1949). K velké škodě naší kinematografie šlo bohužel o jeho jediný realizační počin.

K divadlu ho přivedl Kašpárek

Gruss se narodil v Praze do rodiny příslušníka C. a k. válečného námořnictva. Už v dětství si zamiloval divadlo, o což se prý zasloužil Kašpárek, se kterým chodil spát, a v postýlce si s ním potichoučku povídal.

Během studia na vinohradské reálce získal ocenění jako amatérský tanečník a diplom Nejlepší recitátor básní Jiřího Wolkera. V roce 1924 ho přijali na dramatické oddělení Státní konzervatoře, kde k jeho spolužákům patřili mj. Jan Pivec (†72), Miloš Nedbal (†76), Marie Glázrová (†88) nebo Vlasta Fabianová (†78).

Do Národního ho zvali už jako 20letého

O čtyři roky později úspěšně absolvoval a už tenkrát dostal poprvé nabídku do Národního divadla. Jenže tehdy se bál, že by jako elév neměl šanci získat větší role, a tak ji odmítl. Hrál v zájezdovém divadelním souboru Česká komorní scéna, který se sice po třinácti měsících rozpadl, ale aspoň se v něm seznámil se svou pozdější manželkou Jarmilou Švabíkovou (†62).

Do Národního divadla nastoupil Gruss o pět let později a setrval v něm plných 39 let.

V mimouměleckých sférách dával najevo své levicové smýšlení a po válce se angažoval jako člen hereckých odborů i Komunistické strany. Tyto aktivity mu vynesly několik ocenění včetně titulu Zasloužilého umělce, který obdržel v roce 1963 při příležitosti 55. narozenin. Oblíbený herec zemřel o osm let později následkem úrazu, který si přivodil ve svém bytě.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám