Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

„Tak víš, kam jeď? Jeď do Pelhřimova. Prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš...“ Tuhle radu si vyslechl od rezignovaného doktora Skružného v podání Rudolfa Hrušínského (†73) hostinský Rambousek ve filmu Vesničko má středisková. Jeho představitel Jiří Lír (†72) měl prý tuhle roli vůbec nejraději. A že si jich v životě zahrál! Narodil se právě před 100 lety.

Když krátce před smrtí připravoval k vydání knihu svých vzpomínek na hereckou dráhu, nazval ji příznačně: Ve vedlejší roli Jiří Lír. „V malé roli se herec nemůže zdržovat rozehráváním. Musí to vypálit, aby každý věděl, o co jde. Hned. V malé roli si nemůžete říkat: 'Já to ukážu pak.' Žádné pak už není. Nejlépe je vidět síla malé role ve velkých filmech. Je to kumšt,“ řekl v jednom z rozhovorů.

Takzvané hauptky, čili hlavní role, se ve filmu nikdy nedočkal. Nejrůznější figurky ale ztvárňoval natolik skvěle, že si mnohdy z celého díla pamatujeme právě tu jeho postavu, byť měla jen minimální prostor a často jen přihrávala hlavním hvězdám. Takových filmů natočil Jiří Lír (19. 6. 1923 - 20. 8. 1995) hodně přes stovku, podle některých historiků dokonce 180.

Schválně, že si vybavíte i repliky, které předcházely Pelhřimovu? „Chceš lázně, Bedřichu? Nechci, to mi nedělalo dobře. Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď. Tam jsem byl. Předloni. Tam trpím průjmama. Tak jeď do Tater. Já nesnáším vejšky…“ Zdeněk Svěrák (87) jako scenárista prostě napsal dialogy jako ze života. A Hrušínský s Lírem jim ten život vdechli.

Bábovky plácal s Lipským

Rodák z Pelhřimova měl správně jako syn uznávaného malíře přemýšlet o výtvarné dráze. Sice ji nezavrhl úplně, jeho směřování ale předurčila náhoda. Už na pískovišti plácal bábovičky s klučinou jménem Lubomír Lipský (†92), jako školák s ním pak usedl do stejné lavice. V jedné lavici seděli i později na gymnáziu.

Lír potom odešel do Prahy na konzervatoř, odtud k venkovským společnostem, a po válce opět do hlavního města. Když totiž bratři Lipští po válce zakládali Divadlo satiry, na někdejšího Lubomírova spolužáka nezapomněli a přizvali ho do souboru.

Potkal se tam mimo jiné i se začínajícími Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Karlem Effou a dalšími kolegy, kteří se později výrazně prosadili ve filmových veselohrách.

Švejk, Světáci i Špenát

O jeho hereckém rozptylu svědčí názvy těch nejznámějších filmů, v nichž se objevil, nebo třeba jen mihnul: Dobrý voják Švejk, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Světáci, Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát…

Jedné herecké disciplíně se však úzkostlivě vyhýbal. Byl to dabing. Pouze jednou dostal pozvánku do dabingového studia s tím, že namluví hlavní roli. Až na místě se dozvěděl, že bude dabovat koně, který ve zmíněném filmu dominoval. Po tomto úkolu už se na dabování nikdy nachytat nenechal.

Ženicha nahradil psem

Jiří Lír se oženil se svou vrstevnicí a hereckou kolegyní Drahomírou Fialkovou. Narodila se jen o pár měsíců později než on, v listopadu 1923. Měli spolu dceru Kateřinu, která kráčela v rodičovských stopách. Z manželství s dalším hercem – hlavně ale muzikantem – Ondřejem Havelkou má syna Vojtěcha (36), který je také herec.

I otec Lír ostatně do jisté míry zůstal věrný rodinné tradici. Malováním se sice nikdy neživil, jako jeho táta, o jeho obrazy ale byl – a vlastně i po jeho smrti je – velký zájem. Svá plátna nazýval „omaly“, a dokonce je průběžně aktualizoval. Když třeba někomu namaloval jako svatební dar obřad dcery a ona se po pár letech rozvedla, přemaloval místo ženicha psa, kterého si dotyčná mezitím pořídila. Zdarma.

S plátny signovanými Jiří Lír se stále obchoduje. Obraz s názvem Krámek se starožitnostmi se například v roce 2021 v aukci Galerie Platýz prodal za 24 001 korun. Vyvolací cena byla 2500 Kč. Další obraz – Ráj lvů – koupil v témže roce sběratel v internetové aukci za 80 000, vyvolávací cena byla 5000.

Léčba Menšíkem

V roce 1977 herce lékaři takříkajíc zachránili hrobníkovi z lopaty, když ho v nemocnici několik měsíců dávali dohromady po těžké autohavárii. Jednou při cestě z Olomouce spal na zadním sedadle auta, které vjelo do protisměru v serpentinách u Moravské Třebové.

„Po opuštění vozu předním sklem jsem ještě třicet metrů brzdil obličejem po mokré vozovce. Můj spánek byl nahrazen bezvědomím. Měl jsem prasklou lebeční kost se zásahem do mozkového centra. Na návštěvy za mnou chodil kamarád Vladimír Menšík. Škoda, že Vláďovy návštěvy nemohly být pro všechny na lékařský předpis. Spousta lidí by se uzdravila za daleko kratší dobu,“ popsal ve svých memoárech Jiří Lír.

Zdravotní potíže se však po čase vrátily. Jiří Lír zemřel v neděli 20. srpna 1995.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám