Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Mladší generace tuto herečku nejspíš nezná, starší ročníky si Karlu Chadimovou (*13. 6. 1943) vybaví jako představitelku půvabných a citlivých dívek, ze kterých se postupem času přehrála v pragmatické mladé ženy. Zajímavé je, že Chadimová se k natáčení dostala vlastně náhodou – jako třináctiletou ji objevili tvůrci filmu Florenc 13.30 (1957). A protože byla nejen pohledná, ale měla zároveň přirozený talent, režiséři ji vyhledávali i nadále.

Měla talent od přírody

O něco později upoutala pozornost kameramana Jana Čuříka, který ji doporučil režiséru Zbyňku Brynychovi pro připravovaný film Pět z milionu (1959). Tehdy šestnáctiletá Chadimová zde v povídce Pavučina ztvárnila postavu Kateřiny Peškové, která tráví poslední dny před nástupem do prvního zaměstnání v chatové osadě. Už ji nebaví dětské hry jejích kamarádek a při svých toulkách narazí na o něco staršího mladíka Karla (Luděk Munzar †85). V tomto filmu propůjčila Chadimové hlas herečka Alena Kreuzmannová (†63).

Další příležitosti na sebe nenechaly dlouho čekat a mladá nadějná herečka si jen v letech 1959-1960 zahrála v šesti filmech. V letech 1961-1967 byla členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Z té doby stojí za zmínku její psychologicky náročnější role v dramatu Místenka bez návratu (1964), kde si zahrála po boku Jiřiny Šejbalové (†75).

Točila i s Němci

V polovině 60. let u nás nastalo uvolnění, a tak mohla Chadimová točit bez problémů i se západními Němci, kteří ji kromě několika filmů obsadili také do 18dílného rodinného seriálu Salto mortale (1968).

Natáčela samozřejmě i v Československu – zmiňme například kriminálky Hra bez pravidel (1966), Znamení rada (1967) nebo historické drama Marketa Lazarová (1967). V uvolněných 60. letech se Chadimová stala jednou z nejvýraznějších hereček mladé generace.

Normalizace je vyštvala

V roce 1968 se provdala za Jana Třísku (†80). Protože zásadový herec se přátelil s Václavem Havlem a po invazi okupačních vojsk dal svůj postoj jasně najevo, Chadimová se v počátcích normalizace na nějaký čas odmlčela. Objevila se pouze v TV filmu Zločin na Zlenicích hradě (1971). Po čase začala opět točit s Němci, tentokrát s východními. U nás se před kameru vrátila již jen v menších rolích – například v rodinné komedii Páni kluci (1975). Po boku svého manžela Jana Třísky se objevila také ve slovenském psychologickém dramatu Do posledného dychu (1976).

Spolu měli pak hrát rodiče v psychologickém dramatu Nechci nic slyšet (1978), ale rozhodli se pro emigraci. Odjeli do Kanady, kde Chadimová měla otce a bratra, a s sebou vzali pochopitelně i obě dcery, Karlu a Janu. Chvíli trvalo, než se za příbuznými dostali, protože vycestovali přes Kypr a vyřízení papírů trvalo půl roku.

Doma už je v USA

Z Kanady odjeli do USA, kde se Tříska uchytil jako herec, a točil i ve velkých produkcích. Ona si zahrála v několika amerických seriálech, ale nakonec pověsila kariéru na hřebík a věnovala se jiné profesi – stala se manažerkou hotelu Bel Air v Los Angeles. V roce 1991 si střihla malou roličku poštovní úřednice ve filmu Obecná škola (1991), ve kterém její manžel ztvárnil postavu učitele Igora Hnízda.

Do Česka se ale rodina už nevrátila, protože si za oceánem vybudovala stabilní rodinné zázemí. Její muž pak létal do rodné země jen za prací, ona se za ním občas přijela podívat. V září 2017 Tříska zahynul po pádu z Karlova mostu do Vltavy. Chadimová seděla tou dobou v letadle a mířila z Kalifornie do Prahy… Někdejší populární herečka oslavila v úterý kulatiny. Přejeme jí hlavně pevné zdraví a spoustu rodinné pohody.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám