Článek
Hliník se odstěhoval do Humpolce! Jedna z nejznámějších českých filmových hlášek naskočí každému, kdo si v televizním programu všimne další reprízy komedie režiséra Oldřicha Lipského (†62) z roku 1976 Marečku, podejte mi pero (například dnes ve 20.20 na TV Nova). Postarala se o nesmrtelnost vzpěrači, boxerovi, zápasníkovi, kaskadérovi a herci Zdeňku Srstkovi (†83).
Dne 8. září 2002 byla fiktivní postavě Hliníka dokonce v Humpolci slavnostně odhalena pamětní deska, na které stojí nápis: „Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané.“ Je vyrobena – jak jinak – z hliníku.
Srstkova role v Marečkovi sice spočívala v luštění křížovek a monotónním opakování důvodu nepřítomnosti spolužáka Hliníka, v kontextu jeho filmové kariéry tím ale byla spíš netypická.
Kaskadér olympionik
Jedním z prvních Srstkových filmů byla westernová parodie Limonádový Joe aneb koňská opera, kde si zahrál jednoho z pistolníků. Stejně jako další kolegové, kteří postupem let vytvořili dnes už legendární českou kaskadérskou školu, se tehdy pral s nefalšovaným nasazením. Ostatně není divu: Začínal s boxem a na učilišti přešel ke vzpírání a zápasu. Dlouho se sportu věnoval profesionálně, na olympiádě v Římě získal za vzpírání 9. místo v trojboji.
Filmařům neunikla Srstkova výrazná fyziognomie, takže ho začali využívat nejen jako dublera a statistu v akčních scénách, ale především jako herce menších rolí všude tam, kde bylo potřeba ukázat robustní postavu a buldočí tvář. Šlo většinou o figurky typu katův pacholek, žoldnéř nebo hospodský rváč, ale jak rostla Srstkova herecká zkušenost, přišly i jiné příležitosti s větším množstvím textu. Třeba „Hliník se odstěhoval…“
Otec a syn se mohli usmířit
Stejně jako Zdeněk Srstka ale už nejsou mezi námi mnozí další z plejády herců, kteří z tohoto filmu udělali součást zlatého fondu národní kinematografie.
Před 22 lety zemřel představitel hlavní role mistra Kroupy Jiří Sovák (†79). Pro něj a jeho filmového i skutečného syna Jiřího Schmitzera bylo natáčení po čase první větší příležitostí, jak ukončit dlouhodobé spory. Jiří Schmitzer se s tátou v podstatě nestýkal už od svých dvou let, kdy se rodiče rozvedli a soud ho svěřil výhradně do péče matky.
Málem se tehdy opravdu usmířili. Schmitzer si ale po jednom divadelním představení v roce 1976 dal s kolegy skleničku, pak sedl za volant a nešťastnou náhodou srazil chodce, který svým zraněním podlehl. Byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody, za dobré chování ho propustili už po roce a půl. Sovák ale nechtěl synovi odpustit, že řídil pod vlivem alkoholu.
Z dvojice scénáristů filmu už pokračuje v tvorbě jen Zdeněk Svěrák (87). Jeho dlouholetý kolega a kamarád Ladislav Smoljak se do hereckého, scénáristického a režisérského nebe odebral před 13 roky ve věku 78 let.
Teprve loni nás opustil představitel profesora Čeňka Jandy Josef Abrhám (†82). Jeho filmové jméno, má předobraz ve hře „Akt“ z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Jedná se o tuto pasáž: „Mé nadání objevil učitel Čeněk Janda ve čtvrté třídě obecné školy. Měli jsme tehdy vypracovat výkres nazvaný ‚Stromy rostou svisle‘.“
Dalším, kdo se aktuální reprízy filmu nedožil, je František Filipovský (chemikář Lapáček, †86). Původně chtěl hrát studenta, ale tvůrci mu oponovali, že je na tuto roli starý. Filipovský proto zašel na prohlídku k lékaři, který tvůrcům zaslal dopis o hercově vynikajícím zdravotním stavu.
Nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším
Že mezi námi už nějaký čas není František Kovářík (†98), představitel svérázného češtináře Hrbolka, velkým překvapením není. Z plátna a obrazovek odříkává třaslavým hlasem své „Nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším,“ jako by se neměl dožít závěrečných titulků, zemřel ale teprve 1. října 1984, právě v den svých narozenin.
Přestože mu v době natáčení Marečka bylo už 90 let (v témže roce si zahrál ještě v další nesmrtelné komedii Na samotě u lesa), stihnul cestou k nedožité stovce ještě několik dalších filmových rolí. Tu poslední mu svěřila režisérka Věra Chytilová v tragikomedii z roku 1983 Faunovo velmi pozdní odpoledne.
