Článek
Mistrovství světa v hokeji je v plném proudu. Úvodní dva zápasy se Čechům povedly a mají tak slušně našlápnuto. Co si o průběhu šampionátu myslí hokejová legenda Jaroslav Nedvěd? Kdo je podle něj favoritem na zlatou medaili?
Máte vůbec čas sledovat zápasy mistrovství světa?
Samozřejmě. Poslední tři čtyři roky jsem měl bráchu (Petr Nedvěd, pozn. red.) přímo u kormidla generálního manažera, takže jsem získal i zákulisní informace, protože jsme si vždycky po zápasech volali. Mě hokej zajímá už od dětství a jak jsem měl možnost nakouknout do zákulisí, tak to pro mě bylo o to zajímavější.
Jak ty zápasy vnímáte jako bývalý hráč? Máte z toho taky takový požitek nebo stres jako my obyčejní nehokejisté?
Požitek určitě, stres moc ne. Ale ta radost, když se něco daří, když je dobrý výsledek a když se hraje pěkný hokej, ta je velká, to je jasný.
Když vidíte úvodních pět deset minut, dokážete pak odhadnout, jak celý zápas dopadne?
S určitými soupeři asi ano, těch pět deset minut určitě udá nějaký směr zápasu, ale mnohokrát se ty hokejové zápasy lámou až v poslední třetině, v posledních deseti minutách. Například nejdelší zápas v historii české extraligy se hrál letos mezi Hradcem Králové a Vítkovicemi a zlomilo se to až někdy kolem půlnoci. Někdy to trvá déle, někdy ten favorit tak dominuje, že je po deseti minutách jasné, že to vyhraje. Takže někdy se to odhadnout dá, ale někdy se to láme až ke konci zápasu.
Jak vůbec funguje psychika celého týmu během zápasů? Potřebuje ten tým nějakého tahouna nebo motivátora?
Tak od toho tam samozřejmě je několik trenérů. Každý má na starost něco, hlavní to zaštiťuje celé, pak jsou specialisti – na obránce nebo na speciální situace, na přesilovky, takže každý s týmem nějak pracuje. Jsou tam kustodi, maséři, ti jsou takoví baviči celého týmu, a pokud se nedaří, tak klukům vždycky udělají nějakou srandu nebo překvapení, kdy to jakoby zlehčujou a vlastně vytvářejí pozitivní atmosféru v kabině. A potom je vždycky potřeba mít nějakého lídra. To se povedlo například Davidu Pastrňákovi v loňském roce. Když přijel, na mužstvu byla deka, protože po nevydařených zápasech byly i nějaké negativní komentáře od expertů i od veřejnosti. Pasta to na prvním tréninku úplně rozsvítil. V tom je jeho kvalita, v jeho sebevědomí a v auře, která je kolem něho, že dokáže nakazit celé mužstvo. To pak zahrálo parádní play-off a získali jsme bronz.
Jak důležité je místo konání turnaje?
Domácí fanoušci vždycky dokážou vytvořit svému týmu optimální podmínky. Finové jsou trošku studenější, chladnější, ale v rozhodujících vyřazovacích fázích jim budou fanoušci hodně pomáhat. Čeští fanoušci jsou zase vyhlášení tím, že na mistrovství jezdí a dokážou udělat pro Čechy i někde v Rize domácí prostředí, takže naši fanoušci budou určitě šestým hráčem našeho týmu.
Trochu jsem narážel na to, že příští rok má být mistrovství u nás…
Na to se těším a pro nás to bude určitě velká výhoda.
Jak jste na tom s hokejem vy? Zahrajete si ještě někdy?
Já chodím hrát pravidelně, abych se trochu hýbal, abych netloustl. Chodím si zahrát pravidelně dvakrát týdně s veterány, s bývalými hokejisty. Taky máme seniorskou reprezentaci, se kterou jezdíme, dá se říct, po celém světě. Já mám hokej rád, takže dokud slouží zdraví, tak si chodím zahrát.
Je nějaké období vaší kariéry, na které rád vzpomínáte?
Asi na celou kariéru. V dětství to byla taková spontánní zábava, pak přišla profi kariéra, podíval jsem se po světě, něco jsem si tím vydělal… Kromě zranění, kdy se to jednou za dva tři roky semlelo, vzpomínám rád na celou kariéru. Ta zranění nebyla příjemná, když jdete domů z nemocnice sešroubovanej, tak si říkáte, jestli mám tohle zapotřebí. Ale když to za měsíc dva přebolí, tak se zase vrhnete do práce. Ten hokej pro mě byla celoživotní náplň, droga, mě to baví a asi bych neměnil.
Jaroslav Nedvěd
Starší bratr hokejisty Petra Nedvěda se narodil v roce 1969 v Liberci, kde také na sebe upozornil v dresu juniorky tehdejšího TJ Stadion. Po vojně a ročním působení v druholigovém áčku Liberce se přesunul do Sparty, která těsně předtím vyhrála titul. První Nedvědovo sparťanské angažmá trvalo rok, pak tehdy dvaadvacetiletý bek zamířil na dva roky do Olomouce. V létě 1993 se přesunul do amerického státu Ohio, konkrétně do týmu Cincinnati Cyclones, hrajícího IHL. Zámořské angažmá trvalo rok, po návratu do Čech nastoupil znovu do Sparty. Za čtyři roky v jejím dresu nastřílel osmatřicet branek a nasbíral devětaosmdesát přihrávek!
V létě 1998 se upsal Jaroslav Nedvěd Rytířům z Hämeenlinny. Na severu Evropy strávil rok. Vrátil se znovu do Sparty a na jaře 2002 s ní získal extraligový pohár. O rok později ze Sparty odešel do rodného Liberce, který v té době už hrál extraligu. Z Liberce putoval do Slovanu Bratislava. Slovensko po krátkém ruském angažmá vyměnil za Asii a nastoupil na led korejského klubu Anyang Halla Winia, kde si během dvou let připsal osmdesát bodů.
Od roku 2007 už hrál jenom v Evropě – nejdřív opět ve Spartě, ale brzy podepsal smlouvu ve francouzském Rouenu. Holešovický klub však projevil o zkušeného beka zájem, a tak se Nedvěd ze smlouvy vyvázal a vrátil se do Sparty. Ve Spartě také po skončení aktivní kariéry působil jako asistent trenéra. V současné době působí jako hlavní trenér A-týmu HC Letci Letňany.
