Článek
Nejstarší žijící česká herečka Zita Kabátová oslavila minulý týden devětadevadesáté narozeniny. Osud tuhle dámu nikdy v životě příliš nešetřil. V osmnácti jí zemřela maminka, čtvrt století nesměla před kameru, její životní láska byla deset let v jáchymovském lágru, sebrali jí vilu a nakonec jí emigroval jediný syn, kterého porodila ve čtyřiačtyřiceti letech. Přesto se nikdy nenechala zlomit, neztratila optimismus a už se těší na oslavu stých narozenin.
I když ji komplikovaná zlomenina odvedla z domova do léčebny pro dlouhodobě nemocné, vůbec si nestěžuje. Přijímá návštěvy, čte bez brýlí, luští křížovky a vzpomíná. Třeba na své lásky. A že jich bylo!
„Přiznám se bez mučení, pro sportovce jsem měla slabost. Jedním z nich byl Franta Vích, vynikající brankář v pólu. Ten měl spoluhráče Pepíka Tomáška, který se stal další mojí láskou. Nemohu říct, že bych se zamilovávala do svých hereckých kolegů, ale Járu Pospíšila jsem milovala tak, že bych si ho i vzala. Sblížili jsme se po roce 1939, když jako Žid musel opustit Velkou operetu a zapojit se do manuální práce,“ přiznala Zita v knize Marie Formáčkové Lásky a lidé z mého života.
Bývalý manžel její kolegyně Hany Vítové se chtěl ženit a mít děti, Zita to v té době ale cítila jinak. Dalším z mužů jejího života byl o patnáct let starší Franta Paul. „ S Frantou Paulem jsem se setkala v divadle Akropolis, kde režíroval a také hrál. Byli jsme si velmi blízcí a chodili jsme spolu poté, když se rozvedl se svou první ženou a než poznal svou druhou ženu,“ vzpomínala Zita.
Dalším přítelem Zity byl ve své době velmi populární automobilový závodník Franta Juhan, který byl mimo jiné otcem herečky Evelyny Steimarové: „Měli jsme se opravdu rádi, kdyby nebylo roku 1948, asi bychom zůstali spolu, ale rozdělila nás doba. Byli jsme spolu dlouho, dokonce i tehdy, když jsem prožila své první fiktivní manželství, které mě mělo uchránit před postihem kvůli rolím ve dvou německých filmech. Odjel ale do Švýcarska a tím naše láska skončila.“
Osudovým mužem paní Zity byl olympionik Jiří Zavřel. „Občas si k nám přijel zahrát tenis, ale nikdy jsme nepřekročili hranice slušnosti. Po čase jsme se potkali na nějaké kulturní akci a tam už to mezi námi zajiskřilo. Bylo to za protektorátu, kdy pracoval jako tajemník pro kulturu, za což pak tvrdě pykal. Byl odsouzen na 10 let a také si je v uranových dolech v Jáchymově odseděl a hlavně těžce odpracoval. Po jeho návratu z vězení jsme se v roce 1956 vzali. Syn se mi narodil v roce 1957, rok po naší svatbě. Když bylo Jiříkovi dvanáct, tak jeho otec jel do Lipska a odtud emigroval do Ameriky,“ vzpomíná na svou největší životní lásku Zita, která už se nikdy později nevdala.
