Jaroslav Marvan a Otakar Brousek ve filmu Vražda v hotelu Excelsior

Jaroslav Marvan a Otakar Brousek ve filmu Vražda v hotelu Excelsior Televize Seznam

Perličky z natáčení Vraždy v hotelu Excelsior: Marvan s Kopeckým se tolik nesnášeli, že spolu ani nemohli být na place

Rada Vacátko (Jaroslav Marvan) a jeho kolegové Bouše (Josef Vinklář), Brůžek (Josef Bláha) a Mrázek (František Filipovský) tvoří pověstnou mordpartu, před kterou se třese celá pražská galerka. Tito hrdinové i jejich protivníci si získali divácké sympatie díky seriálu Hříšní lidé města pražského (1968), na který navázaly celovečerní filmy Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna a Smrt černého krále realizované v letech 1970-1971. Poslední z nich, Vraždu v hotelu Excelsior (1971), uvidíte 21. ledna ve 21.40 h na Televizi Seznam.

Pověst tohoto luxusního ubytovacího podniku ohrozí vražda bohaté paní Matoušové (Milena Dvorská). Vražedný nástroj, láhev od koňaku, vyhodil někdo oknem z koupelny, kde svou ženu našel brzy ráno její opilý manžel (Josef Somr). Vyšetřování případu bude hodně náročné a Vacátkově mordpartě nebude zpočátku moc platný ani bývalý kolega Mrázek, který po odchodu do penze pracuje v Excelsioru jako hotelový detektiv.

Marvan versus Kopecký

Do role ředitele hotelu obsadili filmaři výborného Miloše Kopeckého. Toho ale Jaroslav Marvan přímo nesnášel. „Marvan byl svůj, nikoho si k tělu moc nepřipouštěl, říkal věci napřímo a s nikým si nebral servítky,“ vzpomínal později režisér Jiří Sequens. „Na okolí byl spíše nepříjemný. Jenže Kopecký si to líbit nenechal a vše mu inteligentním způsobem a s noblesou vracel. Marvan byl z toho zaskočen, nebyl zvyklý, že by mu někdo vzdoroval a problém byl na světě.“

Aby se vlk nažral…

Nakonec se našlo řešení. Marvan totiž mohl točit už od rána, zatímco Kopecký, který musel chodit na zkoušky do divadla, mohl na plac až odpoledne. Společné scény se proto točily tak, aby „se vlk nažral a koza zůstala celá“ – dopoledne svůj part odehrál Marvan a odpoledne pak Kopecký. A teprve pak se záběry spojily dohromady. Marvan si pokaždé rýpnul, že Kopecký by u toho měl být. Přitom samozřejmě dobře věděl, že to není možné.

Jak od R. A. Dvorského

O znamenité vykreslení atmosféry 30. let se vedle všech tvůrců a herců zasloužila i „dobová píseň“ Excelsior – slow (Zavři očka, zavři) ve stylu R. A. Dvorského, kterou složili Zdeněk Liška a Vladimír Sís. V roli jejího interpreta uvidíte Josefa Langmilera, hlas ale patří Eduardu Hrubešovi.

Marvan nebyl žádný troškař

Představitel rady Vacátka patřil po celou svou kariéru k našim nejlépe placeným hercům. Už ve 30. letech minulého století dostával v Divadle Vlasty Buriana takové peníze, že největší hvězdy Národního divadla mohly jen tiše zírat. Nejlépe placenou herečkou „zlaté kapličky“ byla Olga Scheinpflugová s platem kolem 5800 korun měsíčně. Její kolegové se museli často spokojit ani ne s polovinou, ovšem Marvan bral každý měsíc 15 tisíc korun! Závratné byly i jeho filmové honoráře: za hlavní roli v Posledním mohykánovi (1947) inkasoval bezmála 100 tisíc a za další ve filmu Nikdo nic neví dokonce 125 tisíc korun. Za Anděla na horách, kterého
natočil po měnové reformě v roce 1955, dostal 46,5 tisíce korun – průměrná mzda v tom roce dosahovala přitom 1192 korun. Kuriózní proto je, že všechny epizody a filmy s radou Vacátkem odehrál Marvan v jednom a tom samém obleku. Jeho tehdejší honorář činil přitom 50 tisíc korun, takže kdyby chtěl, mohl si pořídit nové šaty za vlastní peníze a ani by ho to nebolelo. 

Super.cz


Časová osa článků