Hlavní obsah
Článek

Vždycky se o ní mluvilo a psalo jako o rebelce naší hudební scény. Zpěvačka, skladatelka a textařka Jana Kratochvílová (*14. 1. 1953) vyniká totiž nejen nezaměnitelným hlasem neuvěřitelného registru od něžného sopránu po metalové hloubky, ale také extravagancí, a to jak ve vystoupeních, tak kostýmech a líčení. Svým spontánním projevem často předbíhala dobu a značně provokovala minulý režim.

Vždy jí bylo všude plno

Hudbu milovala už jako malá, a tichá holčička prý nikdy nebyla. „Když máte tři bratry, početnou rodinu, tak se musíte rvát o slovo a já byla opravdu hlučná,“ svěřila Kratochvílová v rozhovoru pro Český rozhlas. „Neustále jsem skákala, tancovala, malovala, zpívala, někde běhala. Vzpomínám si, že v první třídě jsem po cestě do školy a ze školy nenechala ani jeden kandelábr ani jedno zábradlí v klidu… Třeba jsem půl kilometru domů dělala hvězdy.“

Ve výstřednostech ji podporovala i maminka: „Dělala mi třeba ty sítě jako oblečení, chodila jsem jako chytrá horákyně. Když jsem si začala motat z vlasů copánky, tak lidi přecházeli na druhou stranu ulice a plivali na mě,“ vzpomínala také umělkyně, kterou proslavily hity V stínu kapradiny, Dlouhá bílá žhoucí kometa nebo Publikum tvé jsem já.

Jak vznikl název kapely Heval

Jana Kratochvílová začala velmi brzy zpívat i skládat a díky svému jedinečnému hlasu měla před sebou skvělou kariéru. Začínala s Country Beatem Jiřího Brabce, zpívala u Petra Hanniga, Josefa Laufera, s Jazz Q Martina Kratochvíla a Kroky Františka Janečka. V roce 1979 založila vlastní blues-rockovou skupinu Motor. Od roku 1981 zpívala s kapelou Heval, která se průkopnicky věnovala kombinaci rocku a reggae.

Soudruzi si tenkrát mysleli, že jde o přesmyčku jména Havel, který byl tou dobou zrovna ve vězení. Tomu se Kratochvílová v jednom rozhovoru vysmála a zdůvodnila, jak toto jméno vzniklo – šlo o spojení jmen psa Hektora a kočky Valérie. Protože i jejich hudební styl byl prý takový „kočkopes".

Domů už ji nepustili

Není divu, že režim jí házel klacky pod nohy, a nakonec ji donutil emigrovat. V roce 1983 odjela s kapelníkem Hevalu Pavlem Trnavským reprezentovat republiku na hudební soutěž Castlebar Song Contest Festival do Irska. Bylo jim sice divné, že s nimi nikdo další nejede, ale důvod jim došel až na místě – zpátky domů už nesměli. V Československu mezitím zrušili plánované koncerty a rozhlásili, že Kratochvílová emigrovala. V cizině tedy musela zůstat, protože po návratu by ji čekaly jen problémy a tresty.

Je pořád svá

To, že ji režim „vystrnadil" z republiky, nesla Kratochvílová těžce, nikdy ale nezatrpkla. Do republiky se dnes vrací a pořád je svá. Nejraději jí jenom ovoce, nikdy nechodí k doktorům a nebere žádné léky. Léčí se sama, mluví se svými buňkami a imunitním systémem, odstraňuje negativní myšlenky a transformuje je na pozitivní.

Pořád je to rebelka, která se nápadně obléká, a někdy má prý pocit, že přišla z budoucnosti. „Já si někdy připadám, že jsme doslova cestovatelé v čase a prostoru. Protože se nám dějou podivný věci. Mám pocit, že funguje ta kvantová fyzika. Že někdy můžeme vlítnout do toho paralelního vesmíru,“ řekla dále v rozhovoru pro Český rozhlas. Každopádně podle běžného kalendáře oslaví Jana Kratochvílová v sobotu 70. narozeniny.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám