Hlavní obsah
Článek

Půvabná princezna Růženka, nafoukaný princ Jiří a jeho hodný bratr Jaroslav – to jsou hlavní hrdinové dnes již legendární pohádky Jak se budí princezny. Romantický příběh inspirovaný klasickým vyprávěním o Šípkové Růžence natočil v roce 1977 režisér Václav Vorlíček, který do hlavních rolí obsadil Marii Horákovou, Jana Krause a Jana Hrušínského. Legendární pohádku uvidíte 25. prosince od 20.15 h na Televizi Seznam.

Nebyla to žádná křehotinka

Představitelce Růženky bylo v době natáčení snímku 17 let. Do pohádky si ji vybral sám režisér, protože se mu líbila ve filmu Robinsonka, kde hrála zápornou postavu Madi. Ona sama byla prý hodně překvapená, že roli získala.

„Pamatuji se, že na konkurzu byla spousta nádherných holek, tak jsem si v duchu říkala, že nemám žádnou šanci. Ale byla jsem v pohodě, nebyla jsem nijak nervózní, netrpěla pocitem, že to musí za každou cenu vyjít. Pro mě bylo příjemné už jenom to, že tam vůbec jsem,“ zavzpomínala s odstupem let herečka, jejíž současné jméno zní Marka Míková.

Křehká Růženka byla ve skutečnosti pořádný živel. Zajímaly ji spíše klučičí aktivity a milovala vodu. Postava princezny Míkovou sice proslavila, ale další velké filmové příležitosti nepřicházely. V menší roli se pak objevila ještě ve filmu Krakonoš a lyžníci (1980) a později ji oslovil i režisér Jiří Menzel, který ji chtěl obsadit do role učitelky ve svém filmu Vesničko má středisková (1984). Z filmování ale sešlo, protože někdejší Růženka měla tehdy ekzém na obličeji.

Dáma mnoha profesí

S hereckou kariérou tak Míková sice skončila, ale u kumštu zůstala. Nakonec vystudovala režii a dramaturgii na loutkářské fakultě pražské DAMU a nyní se věnuje loutkoherectví a dabingu. Proslavila se také na hudebním poli jako autorka písní, klávesistka a zpěvačka ve skupině Zuby Nehty, dále několika divadelními inscenacemi pro dospělé; je rovněž autorkou knih pro děti.

Perličky z natáčení

Krůpěj krve na Růženčině prstu byla ve skutečnosti kapka rudého laku na nehty. Role sluhy Matěje byla psána na tělo Vladimíru Menšíkovi. Scenáristka Bohumila Zelenková měla od režiséra Vorlíčka příslib, že obsadí právě tohoto herce. Představitelka Růženky později vzpomínala, že Menšík svými historkami bavil celý štáb, ačkoli mu evidentně nebylo dobře a musel si píchat injekce. Vybavila si také, že jí říkal „princezna Briketka“, protože si neustále špinila své princeznovské šaty.

Je známo, že Jan Hrušínský si při natáčení zlomil vlastní vinou nohu. Snažil se vlézt oknem do Růženčina hotelového pokoje a utrhla se pod ním římsa. Musel pak tedy hrát se sádrou, jenže nastal problém se scénou v rybníce.

Rekvizitáři mu nakonec zasádrovanou nohu obalili igelitem a teprve pak dostal kostým. Co čert nechtěl – do igelitu stejně natekla voda, a princ v kostýmu byl tak těžký, že ho museli tahat ven těžkou technikou.

I tato pohádka byla výpravná a tomu odpovídaly i náklady. Jen kostýmy stály přes 300 tisíc korun, což byly v roce 1977 velké peníze (dnes by to bylo několik milionů korun). Drahé bylo i cestování, protože se točilo na mnoha místech a celý štáb se často stěhoval. V pohádce jsou mj. záběry z Pernštejna, Roštejna, z Křivoklátska, Telče nebo z Konopiště.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám