Věra Galatíková

Věra Galatíková Foto: archiv Práva

Empatická a milovaná. Ředitelka Martínková z My všichni školou povinní nás opustila před 15 lety

V divadle a v herectví se zhlédla už jako dítě školou povinné. Rodiče Věry Galatíkové (19. 8. 1938-21. 12. 2007) si ale přáli, aby se dcera věnovala nějakému „serióznímu“ povolání. Rodačka z Březnice u Zlína šla tedy nakonec na střední pedagogickou školu, kterou úspěšně vystudovala, a jednu dobu také učila. Tehdy se stala i vášnivou čtenářkou, což jí zůstalo až do konce života: „Když si koupím pár knih, musím si občas před výplatou vypůjčit na chleba,“ řekla v jednom rozhlasovém rozhovoru.

Až do zlaté kapličky

Jenže od katedry ji to stejně táhlo ke kumštu, a tak se nakonec přihlásila na JAMU v Brně. Rodiče už s jejím rozhodnutím souhlasili – pomohla ovšem i přímluva pana faráře. Po absolutoriu v roce 1962 zamířila na pět let do Východočeského divadla v Pardubicích a odtud pak už do Prahy.

Frejová zcela otevřela bolestné téma odchodu své slavné maminky: Prošla jsem totálním energetickým propadem

Zde vystřídala několik scén a v roce 1993 zakotvila v Národním divadle. Členkou jeho souboru zůstala Galatíková až do své smrti.

Sedly jí dramatické úlohy

Během kariéry odehrála velké množství divadelních postav. Můžeme připomenout například královnu Kristýnu ve stejnojmenné hře Augusta Strindberga, Raněvskou v Čechovově Višňovém sadu, vrchní sestru v Keseyho Přeletu nad hnízdem kukačky, matku v Lorcově dramatu Krvavá svatba, Julii v komedii Julie, ty jsi kouzelná Guye Boltona či Lindu Lomanovou v dramatu Smrt obchodního cestujícího Arthura Millera. Režiséři ji rádi obsazovali do dramatických úloh, komediálních rolí bylo v její kariéře méně.

Zářila i před kamerou

Svůj první film natočila Galatíková ještě jako studentka – ve slovenském dramatu Havrania cesta (1962) ztvárnila jednu z hlavních ženských rolí. A svou postavou zamilované Jolany na sebe okamžitě strhla zaslouženou pozornost. Další výraznou roli Lenory, nevlastní matky rytíře Ondřeje, dostala ve Vláčilově (✝74) historickém dramatu Údolí včel (1967). V Jasného (✝93) epické fresce o dějinách jedné vesnice Všichni dobří rodáci (1968) se představila v roli silné a obětavé manželky hlavního hrdiny.

Věra Galatíková (✝69) si na svatbu s Ladislavem Frejem (77) musela počkat: Kdy mezi nimi přeskočila jiskra?

Této skvělé herečce poskytla řadu příležitostí i televize. Připomeňme alespoň její ředitelku ZDŠ Martínkovou v seriálu My všichni školou povinní (1984) či hlavní úlohu nesmlouvavé tchyně Marie v dvoudílném dramatu Tchyně (1985), která byla Galatíkové napsána přímo na tělo. Nesmíme zapomenout ani na dabing – hereččiným příjemným hlasem k nám promlouvá například francouzská hvězda Annie Girardot (✝79).

Empatická a milovaná

Galatíková byla vnímavá, empatická dáma a její studenti z DAMU ji milovali. Milovali ji i diváci. Mnozí ji považovali za člověka, kterého důvěrně znají, a mohou se mu se vším svěřit. Však také dostávala velké množství dopisů ze všech koutů republiky.

Věra Galatíková (✝69) prý deset let po smrti rozmlouvá s dcerou: Vzkazy jí posílá po své vnučce elfce!

S manželem Ladislavem Frejem (81) měla dvě děti, syna Ladislava (49) a dceru Kristýnu (51), která se vydala v rodičovských stopách. Herečku, která byla silnou kuřačkou, postihla nakonec rakovina plic. Bojovala s ní nadmíru statečně a její síla budila respekt.

Odmítla chemoterapii – řekla, že život, který jí ještě zbývá, nestráví přece s hlavou v záchodové míse. Ke konci života byla šťastná, že se ještě dočkala druhého vnoučete od dcery. Zákeřná nemoc ji ale nakonec přemohla. Věra Galatíková nás opustila před 15 lety. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků