Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Na úterní den rodina Hrušínských jen tak nezapomene. Kocoura Jupíka, se kterým žili dvanáct let, napadli tři psi a ublížili mu tolik, že na následky zranění zemřel. Jejich majitel vše pouze sledoval.

Jan Hrušínský (67) dnes příběh svého kocoura zveřejnil na sociální síti, aby ulevil svému smutku a také poukázal na to, jak se dokážou chovat majitelé psů. Kocour Jupík, kterého před dvanácti lety našla dcera Kristýna vyhozeného u silnice, se jako každý den chtěl i včera proběhnout venku. Došel až na opuštěnou sousední zahradu, kam za ním dírou v plotě vběhli tři psi.

„Bez vodítek, bez náhubků. Ne moc velcí, ale evidentně nevycvičení a bojovně naladění. Vrhli se na rozespalého kocoura, který bohužel poprvé v životě nestačil zdrhnout. Jejich majitel stál za plotem a čuměl na ně, když kocoura napadli. Ani jednou se nepokusil je odvolat, napomenout, zkrátka jim v té krvavé hostině zabránit,“ popsal Jan Hrušínský zoufalou situaci.

Na pomoc přispěchala dcera Kristýna, kterou na zahradu přivedl štěkot jejího psa. Když spatřila celou situaci, snažila se kocourovi pomoct. „Okamžitě letěla dolů a přes pokročilé těhotenství přelezla přes vysoký plot, aby ty rozzuřené bestie odehnala. Na začátku devátého měsíce těhotenství. Chlap na ni přes plot koukal a nehnul ani prstem,“ popsal divadelní ředitel.

Na záchranu už ale bylo pozdě. „Dýchal, ale na nářek neměl sílu. Chlupy slepené od psích slin, jazyk venku z pusy...Když mu doktor zavedl kanylu s léky, začal mňoukat. To dávalo naději. Nechali si ho tam a řekli, ať jdeme domů, že dají vědět, jakmile zjistí, jak je opravdu na tom. Asi za dvě hodiny veterinář zavolal, že Jupík dobojoval. Měl prokousnutý hřbet, levou zadní nohu vytrženou z kloubu a také prokousnutou. Protržená střeva. Kousance na břiše a na krku. Vzdal to. Ještě před chvílí úplně zdravý kocour, mazlík s úžasnou povahou,“ svěřil se Jan Hrušínský.

Ten se na závěr zamyslel nad neuvěřitelným chováním majitele psů. „Brečím jako malej kluk a pořád to nemůžu pochopit. Bylo to tak rychlé… Říkám si, jak je možné, že si u nás kdejaký trouba může pořídit tzv. bojového psa, nechat ho bez vodítka a bez náhubku pobíhat po ulici, a přitom ho není schopen zvládnout ani vychovat? Střelnou zbraň by mu neprodali, ale psí zabijáky může mít každý. Škoda slov,“ uzavřel.

Reklama

Další články

Načítám