Olga Scheinpflugová byla manželkou Karla Čapka.

Olga Scheinpflugová byla manželkou Karla Čapka. Foto: ČTK/Profimedia

Vdova po Karlu Čapkovi byla vynikající divadelní herečkou. Srdeční kolaps ji postihl přímo po představení

Profesionální vdovy, které jen těží z věhlasu svého muže (za všechny stačí připomenout Yoko Ono), nesmíme házet do jednoho pytle. Samy většinou nedokázaly nic a jen se přiživují na slávě zesnulého chotě.

Ani Olga Scheinpflugová (3. 12. 1902-14. 4. 1968) se nikdy nezbavila doživotní role vdovy po slavném spisovateli Karlu Čapkovi (9. 1. 1890-25. 12. 1938) – jenže na rozdíl od „kariérních“ vdov zářila na divadelních prknech a proslavila se i jako autorka několika knih a románů. Od narození této výjimečné ženy uplyne 120 let.

Divadelní hvězda

Scheinpflugová začínala ve Švandově divadle na Smíchově a její cesta vedla přes Vinohradské až do Národního divadla, jehož členkou byla téměř čtyřicet let. Zazářila např. jako paní Bovaryová, Lady Macbeth, Antigona, Medea, chůva v Romeovi a Julii, Aurelie v Bláznivé ze Chaillot, Mimi v Loupežníkovi… Když hrála v Křišťálové noci, autor František Hrubín jí tehdy složil poklonu: „To není moje bába Strunová, je Vaše. Bez Vás by byla moje hra na obě oči slepá.“

Jako na houpačce

Když se Scheinpflugová provdala v roce 1935 za Karla Čapka, byla už herečkou, o které se vědělo, že umí, a že je na divadle doma. Cesta k manželství se světoznámým spisovatelem byla přitom hodně trnitá. Především – když se s ním seznámila, bylo jí osmnáct a jemu třicet. Čapek ji tehdy spatřil na jevišti Švandova divadla a z jeho strany to byla láska na první pohled: „Odpovězte obratem, jakýmkoli způsobem, kdy Vás uvidím. Určete místo a čas: ráno, odpoledne, večer, kdykoliv. Váš K.“ stojí v jeho dopise z léta roku 1920.

Budoucí nacistický pohlavár dostal pendrekem po hlavě. Vlasta Burian ani jeho kolegové nemohli tušit, s kým mají tu čest

Scheinpflugové Čapkův zájem lichotil, ale zpočátku ho vnímala především jako kolegu svého otce z redakce Národních listů, a tedy i pána téměř středního věku – vážného, usedlého, s pomalou chůzí a rozpravami o vážných tématech. Postupem času s ním ale našla společnou řeč a sblížili se.

Slavný režisér ji zajistil protekci, milence přebrala Mandlové. Krásná herečka bez talentu se ale ani tak nikdy nevdala

Jejich vztahu ale nepřála Čapkova matka a proti byla i jeho rodina. Scheinpflugová byla na jejich vkus příliš hlučná a divoká. Přes všechna příkoří a peripetie se nakonec po patnácti letech chození a nechození vzali, ale štěstí jim vydrželo pouze tři a půl roku – manželství ukončila Čapkova předčasná smrt. Ona pak pečovala o jeho literární odkaz a nikdy už se nevdala.

Šlo jí i psaní

Sama byla i plodnou autorkou. Jejím stěžejním dílem je Český román, napsala také sedm básnických sbírek a deset divadelních her (šest z nich bylo inscenováno), přispívala do Lumíra a do Národních listů. Byla rovněž autorkou námětů k několika filmům, například Madla z cihelny (1933), Švadlenka (1936) nebo Andula vyhrála (1938). Svou biografii Byla jsem na světě už nestihla dokončit.

Film ji opomíjel

Filmaři si jí začali všímat až na sklonku jejího života – zamlada prý nebyla pro plátno dost hezká. Největší hereckou příležitost jí nabídl režisér Jiří Krejčík (✝95), který ji obsadil do obou povídek svého čapkovského diptychu Čintamani a podvodník (1964), kde mistrně předvedla dva zcela odlišné komediální charaktery. A pak si získala srdce televizních diváků jako rozšafná hospodská v seriálu Eliška a její rod (1966).

Představitel (✝55) gangsterů měl nevšední život. Komunisté ho zavřeli do žaláře, oblíbený herec pak kopal hroby

S divadlem se Scheinpflugová rozloučila na jevišti Divadla na Vinohradech titulní úlohou Matky ve stejnojmenném dramatu svého muže. Herečku, která celý život trpěla srdeční chorobou, ale na dopoledním představení pro školy vynervovali nepozorní diváci natolik, že se zhroutila a krátce nato zemřela na srdeční selhání. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků