Vašku, máš před sebou premiéru filmu Kajínek, ve kterém hraješ. Jak se na to těšíš?
Jsem lehce nervózní a současně se hrozně těším. Točilo se to před rokem a konečně to uvidím ve finální podobě se vším všudy. Jsem strašně rád, že jsem se k tomu dostal, protože jsem potkal úžasné herce a byla to opravdu velká zkušenost.

K tomuto filmu máš určitě silný vztah. Už jen proto, že jsi k němu taky skládal hudbu...
To je pravda. Vůbec poprvé jsem se vrhl na skládání filmové muziky a moc mě to bavilo. Dělal jsem na tom půl roku a zrovna zítra budu odevzdávat poslední věc. Tím se to pro mě definitivně uzavře. Je to trochu smutný, no.

Vzal ti režisér filmu Petr Jákl všechno hned napoprvé, nebo ti některé kousky taky vracel?
Vždycky určitě něco neprojde, ale já bych si tipnul, že takových osmdesát procent mi vzal, a jsem strašně rád. Mohlo to dopadnout daleko hůř (smích).

Jak ses vůbec ke skládání filmové hudby dostal? Vždyť je to úplně jiný žánr než ten, na který jsi zvyklý...
Já filmovou hudbu miluju, zabývám se jí asi od svých čtrnácti let, i když doteď spíš jen teoreticky. Sbíral jsem hodně inspirace, a třeba když jsme se byli podívat ve vězení, poslouchal jsem tam nějaké zvuky, které jsem se potom snažil implantovat do té hudby.

A muzikály tě pořád baví?
Jojo, moc. Brzy mě čeká premiéra Robina Hooda a do toho ještě zkouším Jesus Christ Superstar, kde mám dokonce dvě role. Pořád se taky hraje Carmen, kde mám roli. To jsou takové moje tři největší věci. Divadlo Ta Fantastika pomalinku končí, dohrávají se tam už jen nějaké zbytky představení. Hrát sice budou, ale stagnujou. Tam se tytéž věci hrajou pomalu sedmej rok.

Když mluvíš o Ta Fantastice, nemůžu se nezeptat, jak se vyvíjí tvůj vztah s exmanželkou Luckou Bílou...
Já myslím, že dobře. Zůstali jsme kamarády.

A její syn Filípek? Slibovali jste si rybaření ve dvou a společné dovolené. Uskutečnilo se z toho něco?
Bohužel zatím pořád ne. Kluci teď jeli na vodu, ale já jsem právě kvůli festivalu ve Varech nemohl. Ani dovolená nebyla, protože jsem se tam od té doby nedostal. Ale plánovali jsme to, dokonce jsem před čtrnácti dny volal Lucce, jestli mi ho půjčí s sebou, jenže pak jsem zjistil, že jsou ty Vary. Ale myslím, že on kvůli tomu nijak zvlášť smutný není. Má svých zálib dost...

Ale v kontaktu jste...
No jasně. Hlavně přes Face­book, klasika. A na svátky a narozeniny si píšeme esemesky. To je ta moderní technika. Už si ani nedokážu vzpomenout, kdy jsme se viděli osobně. Bylo to někde v divadle, ale to už je několik měsíců zpátky. Musíme to rychle napravit!

(Zuzana Fojtíková, Spy)