Psal se rok 1966 a Yvonne v té době bylo právě 19 let. I přes tento nízký věk však byla novou zářivou hvězdou československých rádií - už v sedmnácti letech se totiž poprvé umístila v kategorii zpěvaček v anketě Zlatý slavík. Kritiky byla s nadšením označována jako průkopnice českého rhythm and blues a rock and rollu.

V roce 1968 ale podepsala petici Dva tisíce slov a poté emigrovala do Německa za svými rodiči. V Mnichově, kde žila 26 let, se neúspěšně pokusila o kariéru pod jménem Silová. Následně se seznámila se svým manželem - advokátem von Schuckmannem. Pak se v hudební oblasti přece jen prosadila a za pomoci starých kontaktů se stala redaktorkou Rádia Svobodná Evropa. Její „zlatá éra“ však s koncem šedesátých let pominula a zpěvačka následně už jen těžila ze svých dřívějších největších úspěchů.

O několik desítek let později, v roce 2007, se Lucie Vondráčková pokusila udělat cover verzi Yvonniny klasické písničky - a to právě Bot. Ta se však příliš nezdařila - oproti Přenosilové byla její verze poměrně křečovitá a nepomohl tomu ani „uvolněný“ videoklip se sprejery a jimi zaneřáděnými zdmi. Navíc šedesátá léta byla do hlasu i projevu Přenosilové neomylně obtisknuta a žádná nynější cover verze už je bohužel opravdu zpátky nevrátí.

Yvonne je interpretkou mnoha dalších, notoricky známých hitů, jako Tak prázdná, Roň slzy nebo Mně se líbí Bob. Poslední z nich se před devíti lety objevila ve filmu Filipa Renče - Rebelové, kde samozřejmě nemohla coby vzpomínka na „sladká šedesátá“ vůbec chybět. I díky Přenosilové tak bude tato legendární epocha v hudebních archivech navždy zaznamenána. (mull)