Obvykle jsem po městě pěšky moc nechodil. Ale v posledních týdnech jsem zjistil, že je to moc dobrý tělocvik a navíc jste kolikrát na místě dřív, než kdybyste si brali taxi nebo jeli sockou. Samozřejmě pokud se nepotřebujete přesunout na nějaké místo vzdálené deset kilometrů. Takže začal jsem chodit pěšky a připravil tak dobrou půdu pro to, aby konkurence zmapovala každý můj krok. Všiml jsem si toho docela náhodou.

Ten člověk byl něčím strašně nápadný. Tihle lidé jsou vždycky svým způsobem nápadní. Revizora v tramvaji poznáte ještě dřv, než vytáhne placku. Když se objeví ve dveřích tajný polda, tak se může tvářit sebenenápadněji a každý v lokále hned ví, která bije. A stejně tak tenhle týpek na ulici. Měl na sobě hnědou koženou bundu do pasu sešívanou z takových malých kousků, černé džíny, tmavé brýle. Ale něco mi na něm nesedělo – účes. Ten se hodil spíše pro nějakého bankovního úředníka zvyklého chodit jenom v kvádru. Díky tomu, že jsem si všiml toho rozdílu, mohl jsem později zaznamenat, že tentýž chlápek nápadně nenápadně čučí do výloh na druhé straně chodníku, po kterém jsem šel já. Když jsem vycházel, stál před budovou soudu, kde jsem něco vyřizoval. Nastoupil do stejné tramvaje jako já, jen do druhého vozu. Zůstal ale stát na přední plošině, aby měl dobrý výhled. A když jsem zmizel za vrátnicí své firmy, mohl jsem ho z okna hajzlíku v prvním patře pozorovat, jak stepuje venku a snaží se zneviditelnit za stránkami časopisu. Ještě chybělo, aby byl vzhůru nohama (ten časopis). Stál tam, ještě když jsem odcházel domů. Na křižovatce jsem mávl na taxi a ten zastavil. Sedl jsem do něj a zanechal svého slídila se zoufalým obličejem na chodníku. Druhý den ráno jsem očekával seladona v kožené bundě, ale nic takového se nekonalo. Až kolem poledního jsem si uvědomil, že mám v patách patrně jeho parťáka. Byl to vlastně stejný chlápek, jenom měl jinou hlavu. Skoro jsem své nezvané příznivce podezíral z toho, že chtějí, abych si jich všiml. Třetí den to byl opět ten první maník, jenom měl jinou bundu. Čtvrtý den mě buď nikdo nesledoval, nebo to byl někdo skutečně dokonalý. Ale vzhledem k tomu, že se celá věc vyjevila a vyřešila, troufám si tvrdit, že jsem byl sledovaný jenom tři dny a z toho jsem to tři dny věděl.

Nejde tu teď o to, proč mě někdo sledoval, ale jak to dělal. V mém případě bych řekl, že dost blbě (pokud v tom nebyl záměr). Když vás někdo sleduje, neměl by být asi k poznání. Vzhledem k tomu, že sledování protivníka je dost odpudivá metoda a používá se v situacích, které nejsou zrovna příznivé, je nanejvýš vhodné, aby člověk věděl, jak odhalit někoho, kdo ho sleduje. Připravil jsem proto malý manuál, který by mohl být prospěšný i vám. A nespoléhejte na to, že budete mít za zády jenom amatéry, které hned odhalíte. Jak už jsem naznačil, může to být totiž tah, aby vás váš protivník znervóznil.

1. Všímejte si bot

Možná si myslíte, že chlápka za sebou dokážete odhalit lehce. Jenomže co když si během sledovačky vymění kabát? Nebo kloubouk? Co když si stihne vyměnit i kalhoty? Zaměřte se na boty. Ty si lidé tak často nemění. Prohodit sako je jednoduché, ale boty?

Využití v osobní prospěch: Pokud máte podezření, že vás někdo sleduje, vezměte si lehký plášť nebo bundu, kterou lze kdykoli sundat a sbalit do tašky, pokud to vaše pracovní pozice dovoluje, oblékněte si oboustrannou bundu. Účinná je výměna pokrývky hlavy. Na obou stranách. V davu vám vyčuhuje jenom hlava, takže změna kšiltovky hodně zamotá pronásledovateli... hlavu.

2. Pan nenápadný

Hlavní zásada každého, kdo vás sleduje, je jednoduchá, ale zpravidla účinná. Obvykle se pohybujete ve víceméně stejném prostředí. Proto se pronásledovatel snaží s tímto prostředím dokonale splynout. Určitě vás nebude sledovat muž v montérkách s instalatérskou brašnou přes rameno, když celý den prosedíte v luxusní restauraci.

Využití v osobní prospěch: Ti, kdo vás sledují, rovněž využívají vašich zvyklostí. Vědí, že každý čtvrtek chodíte do kulečníkové herny, takže si tam na vás v klidu počíhají. Změňte své zvyklosti. Choďte jinam než obvykle. Kromě toho, že svým nepřátelům zkomplikujete život, objevíte sám pro sebe nové obzory.

3. Myslete na to

Už ráno si řekněte, že vás může někdo sledovat. Vyjděte z domu, obejděte blok a vraťte se zpět na místo, odkud jste vyšli. Nic nápadného? Tak je asi vzduch čistý.

Využití v osobní prospěch: Tohle je využití v osobní prospěch. Sledovačka může probíhat i v autě. Myslete i na to. Když se procházíte po ulici sám, neznamená to, že vás nikdo nemá na očích. V té zaparkované audině s tmavými skly totiž může klidně sedět párek slídilů, kteří jenom předají dál informaci, kudy kráčíte, a tam si vás už převezme někdo jiný – třeba na mopedu nebo na kole.

4. Mějte oči všude

Využívejte každé příležitosti k tomu, abyste zkontroloval prostor kolem sebe. Ideální příležitost je vše, co dokáže zrcadlit. Výlohy obchodů, skla automobilu, naleštěné povrchy tramvají (pardon, něco takového vlastně neexistuje).

Využití v osobní prospěch: Kromě toho je dobré se náhle zastavovat, obracet se do protisměru, vcházet do obchodů se dvěma vchody a podobně. Účinná je také změna dopravních prostředků. To všechno za předpokladu, že na to máte dost času. Takové unikání před pronásledovateli zabere hodně energie a dokáže vás zaměstnat na celé odpoledne. Když to netrvá už druhý měsíc, může to být i docela zábavné.

5. Předvídejte

Každý zkušený „ocásek“ se pohybuje tak, aby snížil pravděpodobnost odhalení. Když vás sleduje, neznamená to, že jde jenom za vámi. Takový člověk se pohybuje všude. Za vámi, před vámi, na druhé straně ulice, půjde klidně i proti vám (obrazně i doslova).

Využití v osobní prospěch: Dělejte totéž. Přesně jak jsme to popsali v předchozím bodu. Sice riskujete, že nikdy nepřijdete tam, kam chcete, ale nedojde tam ani váš pronásledovatel. A o to tu jde, ne?

(Jan Kocharowski, Esquire)

 

TIP: Vyhrajte na super.cz notebook Asus za 1 SMS! Hrajeme jen do nedělní půlnoci!