Problém s dětmi nemáme. Problém máme mezi sebou. Vždy jsem si myslela, že máme hezké, vyrovnané manželství bez zvláštních výkyvů nebo hádek.

Udělali jsme s manželem dohodu, že on bude pracovat, podnikat a já se budu starat o rodinu. On si založil firmu se společníky a začali podnikat. Myslím, že se jim dařilo, on prodával své výrobky a já chodila do práce a starala se o náš dům a děti.

Jeho podnikání obnášelo hodně cestování, často nebýval doma dva až tři dny v týdnu. Přesto jsem naše manželství považovala za normální. Naučila jsem se vyplňovat samotu různými koníčky, pěstováním květin a počítačem.

On ve volném čase, když byl doma, chodil se svými přáteli hrát tenis, golf atd. Neměli jsme hádky nebo rozhovory na téma „náš společný život". Vše plynulo normálně.

Zhruba před rokem se u jeho matky začala projevovat vážná nemoc a můj muž trávil více času s maminkou než se mnou. Na začátku roku přišel jednoho dne z práce, zabalil si věci a jen tak mezi řečí mi oznámil, že se stěhuje k mamince, že ho potřebuje, že bude žít střídavě s ní a se mnou.

Od té doby se nevrátil ani neukázal. Jeho odstěhování nepředcházela žádná hádka, žádné výčitky. Prostě si sbalil věci a odešel.

Občas se sejdeme, protože potřebujeme řešit věci okolo domu a syna. Naše konverzace je normální, jako bych hovořila s cizím člověkem... věcná pouze k danému problému. Mám přístup k jeho účtu, mohu financovat studia syna a provoz domu.

Pouze jednou jsem se ho zeptala, jak to chce řešit... utekl od odpovědi... pouze mi řekl, že ho to se mnou nebaví. Zeptala jsem se, zda se chce rozvést, odpověděl, že neví. Já zase nevím, co si mám myslet.

Přestal komunikovat i s dcerou a přitom naše dcera byla vždy jeho „miláček". Ona jeho chování nechápe tak jako já.

Kde je problém? Co myslíš? Nejhorší na celé věci je, že on nechce nic řešit, nechce se bavit o našem problému. Mohu se pouze dohadovat, co se mu nelíbilo, ale on mi nikdy nic nevyčítal ani neříkal.

Nevím, co dělat, jak reagovat. Naučila jsem se žít sama. Musím přiznat, že mi nechybí... asi to není správné, ale občas přemýšlím, že takto se nedá žít donekonečna. Těším se na tvůj názor.
Marie

Milá Marie,
problém, s nímž se potýkáš, má mnoho žen, pouze si to nechtějí přiznat nebo jim to ještě tak úplně nedochází.
Čistě pracovně tomu říkáme zombi efekt.

Žena má doma muže, který roboticky reaguje na základní otázky a pokyny (vezmi si jinou košili, tady máš čisté ponožky, večeře je na stole, můžeš to přepnout na zprávy?), ale sám nevykazuje žádnou aktivitu ani v sexuální oblasti, ani ve snaze vyprávět veselé příběhy z práce nebo z dětství. Manželství běží na volnoběh, plní pouze své základní funkce.

Jak neustále opakujeme, manželství je pouze nepříliš dokonalá ekonomická smlouva, něco v tom smyslu, že všechno, na co se během manželství jeden nebo druhý zmůže, patří napůl oběma, a pokud jsou děti, tak se o ně rodiče musejí starat.

Nebo se manželé dohodnou podobně, jako ses domluvila ty se svým chotěm, muž bude pracovat a finančně zajistí rodinu, žena se bude starat o domácnost a o děti.

Není ovšem divu, když to po čase, zvláště v dnešní době, začne muž chápat v tom smyslu, že poskytuje ženě, nesoucí oficiální označení manželka, nadstandardní sociální služby a... vlastně proč?

Nic po ní nechci, děti už jsou dospělé, samostatné, ona sedí doma, je zdravá, práceschopná, proč ji mám pořád živit? A platit za ni složenky, vodné, stočné, jídlo, pití, bydlení, ošacení, telefon, pojištění... proč jí mám pořád zajišťovat nějaký životní standard, na který byla zvyklá? Psal ty zákony ženatý člověk? Už tak dost na tom, že musím sedmdesát procent výdělku odvést státu, kde jsou zlaté doby, kdy se platily desátky...

No, v lepším případě to muž nechá běžet, jako to běží, ale začne si zařizovat život po svém, občas poslouží jako argument nemocná maminka nebo se o svých plánech nebaví vůbec, v horším případě se pokusí rozvést, potom je ovšem nebezpečí, že se budoucí bývalá manželka přihlásí o pár milionů nebo miliard, takže je v podstatě lepší nechat to běžet, jak to běží, manželství je sice smlouva, ale není to neléčitelná nebo nakažlivá nemoc...

Nu a z tvého hlediska – v podstatě se dá říct, že máš, co jsi chtěla. Proč jsi svolila k tomu, že budeš doma sama? Jak mělo podle tvých představ vypadat manželství, do něhož jsi vstupovala?

Když s někým chceš být, a proto si ho vezmeš a máš s ním děti, tak proč hlasitě neprotestuješ hned, jak zůstane poprvé pár dní mimo domov? Proč neprotestuješ, když za tři dny přijde domů a hned jde s přáteli hrát golf nebo tenis? Což už samo o sobě je dostačující diagnóza...

V situaci, ve které nyní jsi, je nejlepší nechat to bez protestů běžet, jak to běží, ale rychle si zjisti, na co bys měla nárok, kdyby došlo k rozvodu, rychle si zajisti peníze pro případ, kdyby manžel najednou stopl konto, ke kterému máš přístup (nenamlouvej si, že je to jediné konto, které má), a rychle začni pracovat na jakékoliv proveditelné možnosti vlastní samostatné obživy.

Uvažovat o tom, že by se váš vzájemný vztah mohl ještě oživit, je ztráta času.
S láskou Ariana

A co na to Jack? Jack je náš americký stafordšírský teriér, který pořád básní o tom, že chce podnikat, nejvíce ho láká představa, že by měl vlastní pet-shop, kde by prodával malé děti, a my mu nemůžeme vysvětlit, že to nejde, protože... proč vlastně? Prostě proto, že se to nedělá!

Jack: „Parvo fames constat, magno fastidium – hlad vyjde levně, draho vybíravost.
No, nejsem si tím tak zcela jist, dejme tomu, že budete měsíc držet hladovku, poškodíte si játra, slinivku, žaludek, nervovou soustavu, ochabne imunitní systém, zmenší se mozek, ušetříte na jídle deset litrů a následná léčba vás bude stát půl milionu... no řekněte, nepřipomíná vám to něco? Třeba národní hospodářství?“

Jak vidíte problém paní tazatelky vy, naši milí a neustále pozorní čtenáři?

A: Manželství se dá ještě zachránit.

B: Manželství se už pravděpodobně zachránit nedá.

C: Manželství se rozhodně nedá zachránit.

D: Manželství už dlouho neexistuje, vztah funguje pouze ze setrvačnosti.

Ariana a Raven www.argoni.com - čarodějové lásky - vám rádi poradí se všemi problémy, které vás trápí. Nebojte se a ptejte se na adrese ariana@super.cz

(pst)