Je půl šesté ráno a na autobusovém nádraží na pražské Florenci se scházejí členky taneční skupiny. Vyrážejí spolu do Berlína na amatérskou soutěž v orientálních tancích. Autobus s třiceti ospalými pasažérkami je už připraven k odjezdu, jedna tanečnice ale chybí. Vanda. „Čekáme patnáct minut,“ rozhodne trenérka, když opozdilá členka souboru nezvedá telefon. Ve tři čtvrtě se Vanda konečně vyřítí z metra – na jehlách, v latexové minisukni, korzetu, silonkách zvaných rybářská síť, v koženém křiváku a s lahví piva v ruce. Zvesela vysvětluje, že nemělo cenu jít spát, a tak si noc raději zpříjemnila na punkovém koncertě. Zatímco vyplní vnitřek autobusu hospodským odérem, řidič se zapomíná držet volantu, neboť fascinovaně zírá na lem její ultrakrátké sukně, a ostatní účastnice zájezdu, oděné do pohodlných tenisek a džín, na kolegyni přezíravě hledí a špitají si: „To je tedy úlet.“ Další odsuzující poznámky na adresu výstřední cestující přicházejí na benzince, kde do sebe Vanda obrací další pivo a dostává nabídku od řidiče kamionu, aby k němu šla do kabiny „na kus řeči“. Zbytek skupiny usrkává v pozadí preso z kelímku a shoduje se, jak je životní styl jejich hloupé družky trapný. Přestože další den získává celá skupina díky Vandě a jejím průhledným minišatům vstup zdarma na doprovodný program taneční soutěže a do muzea, poznámky na adresu jejího vzhledu neutichají. Není ale jediná, o kom si ostatní šuškají. Postupně se totiž do řečí dostanou snad všechny účastnice zájezdu, které si dovolí něčím odlišovat, třeba tmavším make-upem nebo přílišnou znalostí němčiny. Tyto malé (neškodné?) pomluvy ale zůstávají zcela zapomenuty v momentě, kdy se tlupa sejde poslední večer v hotelu a všechny ženy svorně klábosí na téma „nejhorší chlap mého života“. Chcete zjistit, jak působíte na lidi? Naordinujte si víkend v babské smečce a během společných chvil to z očí svých družek vyčtete. „Ženy jsou odpradávna základem společnosti, vedou nejdůležitější procesy na naší planetě – díky nim vzniká a roste nový život, čímž utvářejí harmonii ve společnosti. A pokud drží pohromadě, tvoří nepřekonatelnou sílu,“ tvrdí kulturní a sociální antropolog Josef Kandert z Fakulty humanitních studií UK. Jako v každé smečce i v té ženské ale platí určitá pravidla, která se vyplatí znát a následovat, abyste mezi ostatními obstála. Čtěte, proč se vám vyplatí trávit občas čas jen s ženskou tlupou a jak z vašeho sblížení vytěžíte samý užitek.

Na vzhledu záleží

Po staletí byly ženy výchovou tlačeny, že by se měly vymezit vůči ostatním krásou a jemností, získat vlivného muže, stát se matkou, a tak splnit smysl své existence. I pohádky o Popelce a Sněhurce pracují s motivem mocného partnera, nejlépe prince, který zajistí hrdince štěstí a prosperitu. Už v dobách, kdy po planetě pobíhal Homo erectus, toužily ženy zaujmout nejlepšího lovce v tlupě, aby pro sebe a potomstvo zajistily schopného živitele. A protože lovci byli vizuálně zaměření (což mužům zůstalo dodnes) – dobrý zrak je činil úspěšnými při stopování a pronásledování zvěře –, nejspolehlivěji je ženy lákaly právě na svůj vzhled.

Odlišnost se trestá

Když se ale od družek lišíte až příliš, za tuhle výstřednost vás vytrestají, protože pro ostatní představujete neúnosně nebezpečnou konkurenci. Na konci sedmnáctého století bylo v americkém městě Salem popraveno na sto převážně svobodných nebo ovdovělých žen jen proto, že vlastnily majetek – a tak vybočovaly z tamního společenského uspořádání. Tragické události, jež vstoupily do dějin jako hon na čarodějnice, zase odstartovala hlavně žárlivost ostatních žen na výjimečné konkurentky, touha uchránit před nimi své muže i získat jejich majetek. Stačilo, že atraktivní vdova „učarovala“ zadanému muži, a už byla ostatními hromadně nařčena, že po nocích obcuje s ďáblem, pročež ji čekal test – vesničané jí svázali ruce a nohy a hodili ji do řeky. Pokud se zkoušená osvobodila, označili ji za čarodějnici a upálili. V opačném případě stejně zahynula. Její osud byl tedy kvůli jinakosti a atraktivitě předem zpečetěn.

Chlapa vám svedou, s dětmi pomůžou

Zatímco se fyzicky zdatnější členové tlupy museli během života hlavně postarat o teplo a potravu, ženy a děti spolu zůstávaly na dohled ohně, který strážily, aby neuhasl, a věnovaly se sběru plodů – pohromadě, aby je nenapadla divá zvěř. Zároveň se potřebovaly zabavit, než se muži vrátí z lovu. „Proto při sobě během staletí nejvíce držely věčně opuštěné manželky námořníků nebo dělníků v ropných rafineriích,“ poznamenává sociální antropolog. V oblasti mateřství se k sobě ženy chovají empaticky – jejich partneři neprošli těhotenstvím ani nikdy nezažili porodní bolesti, takže s nimi ženy tuhle zkušenost nemohou sdílet. Pokud randíte s novým objevem, chcete ho mít jen pro sebe, aby se nerozhodl založit rodinu s jinými. Jakmile ale kývne na zplození potomka, začnete se rychle ozývat kamarádkám a sondovat, zda do mateřství nepraští taky. Důvod je prostý ­– denní doprovod na hřišti, dodávku oblečení a hlídání zdarma vám poskytnou jen další matky, jež zároveň neohrozí váš svazek.

Na záchod se chodí ve dvou

Všimla jste si, jak často se kamarádky ve společnosti domlouvají, že se vzájemně doprovodí na toaletu? Společnost představuje cizí prostředí stejně jako kdysi příroda, v níž číhalo nebezpečí v podobě divé zvěře. Proto chodily praženy čurat ve dvou, aby jedna mohla přidřepnout a druhá hlídala okolí. Muži, kteří močí vestoje, byli naopak připraveni vzít kdykoliv nohy na ramena. Když více žen sdílí domácnost nebo pracoviště, většinou se jim zharmonizuje menstruační cyklus podle nejatraktivnější samice. Jde možná o důsledek přirozeného vývoje – když ženy ve vesnici prožívaly menstruaci najednou, muži neměli příležitost k nevěře. Podobně ale chlapské zálety nepřipadají v úvahu, když ženy stmelují společné zájmy a navzájem se potřebují. Začne vás snad drahý podvádět s vaší sexy sousedkou, když se s ní při pravidelné partičce kanasty prostě domluvíte, že na vašeho chlapa sahat nebude, jinak už si karty nezahraje a sůl jí už nikdy nepůjčíte? Čas od času se proto se svou ženskou tlupou pořádně zasmějte. Třeba jako lékárnice Dagmar, která se mylně domnívala, že ji přitahují muži i ženy, ačkoliv měla uspokojující heterosexuální vztah. Její první postelová zkušenost se ženou ale skončila fiaskem. Teprve když jí drahý k svátku předplatil kurz vaření, pochopila, že jí ani tak nechyběl tělesný kontakt se ženami jako ryzí přátelství s tlupou stejného pohlaví. Večírky u kuchtění specialit dodaly jejímu životu chybějící šťávu. Uznala, že trávit čas jen mezi ženskými ji baví a plní energií.

(Kateřina Horová, Cosmopolitan)