Považujete omluvu za důkaz vlastní slabosti a domníváte se, že tím odkrýváte zranitelné místo? Omyl. Je to úplně naopak. Podle psychologů schopnost omluvy a uznání vlastních chyb souvisí s vyrovnaným životním postojem i sebehodnocením. Zjednodušeně řečeno – věty jako: „Promiň,“ „To jsem přehnal/a,“ „Byla to moje chyba,“ pronášejí ti odvážnější a silnější z nás.

Samozřejmě, že vám v žádném případě nedoporučujeme používat je ve chvíli, kdy je chyba jednoznačně na druhé straně (i tak však můžete udělat první vstřícný krok ke smíření). Pokud ovšem spácháte přestupek nebo dokonce ‚trestný čin‘ proti hladkému klapání vztahu vy, omluvu dlouho neodkládejte, ačkoliv bývá těžké ji vyslovit.

Získáte tím kromě odpuštění i velmi důležité plusové body. Muži totiž lépe než kdo jiný vědí, jak ztuha omluvy z člověka ‚lezou‘. Však jim také nijak zvlášť nejdou – podle statistik raději než slovy ‚žehlí‘ své přešlapy činy. Nejčastěji koupí růže, zorganizují romantickou večeři nebo se snaží partnerku naklonit na svou stranu sexem s delší předehrou než obvykle (jak bylo uvedeno v americkém průzkumu z roku 2007).

Vy ovšem svoje "Promiň" určitě zvládnete, když:

>> Chvíli počkáte
V některých jedincích zůstávají pocity křivdy, zklamání a nespravedlnosti i několik dní po hádce. Zatímco muži obvykle snášejí stav, kdy pár spolu nemluví, bez větších problémů, ženám tichá domácnost velmi vadí. Není divu – ‚průměr­ná‘ žena použije za den až o 60 % více slov než ‚průměrný‘ muž.

Nechceme mlčet, chceme si o problémech povídat. Brzy vám začne být takový stav na obtíž a zauvažujete o prvním kroku ke smíření. Jestliže jste v hádce chybovala vy a cítíte výčitky svědomí, vyčkejte, až se partner uklidní, a potom se omluvte. Nespěchejte, určitý odstup vám oběma prospěje. Ne­panikařte. Když odešel s kamarádem na jedno, neznamená to, že už se nikdy nevrátí.

>> Vydržíte do rána
Poměrně rozšířeným partnerským omylem je domněnka, že byste neměli usínat rozhádaní. Neplatí to zdaleka vždycky – zejména jestliže hádka vznikla pro prkotinu, táhne se beznadějně už několik hodin a podprahově tušíte, že jejím hlavním ‚viníkem‘ je únava.

Potom oprav­du uděláte nejlépe, když se otočíte každý na jinou stranu a pokusíte se usnout. Pozor: Není potřebné ani moudré vzdorovitě se stěhovat do jiné místnosti. V ran­ním světle budou pravděpodobně vaše večerní problémy vypadat úplně jinak. Nebo alespoň na jejich řešení získáte spánkem nadhled i elán.

>> Rozšíříte omluvu
Užitečná publikace amerických autorů Chapman-Thomasová ‚Pět jazyků omluvy‘ tvrdí: „Omluvit se je dobré. Správně se omluvit je lepší. Kdyby byl svět dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali. Protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme.“ Když už se omlouváte, jasně ‚přibalte‘ i skutečné důvody, které vás k chybnému jednání vedly.

Příklad: „Omlouvám se. Neznamená to, že tě nemám ráda. Byla jsem příšerně vytočená z práce.“ nebo: „Promiň, že jsem na tebe křičela jako hysterka. To tedy moc konstruktivní nebylo. Jenže ve mně už bouchly saze. Prosím tě, abys netrávil na internetu všechny večery jako už půl roku.“ Vzápětí po omluvě iniciujte debatu na téma, jak odstranit problém, který k hádce vedl, nebo jak si nastavit signály, aby ke zbytečným třenicím nedocházelo. „Když budu přetažená z práce příště, půjdu si radši rovnou lehnout.“

>> Opustíte místo činu
Jen se zkuste nahlas hádat v luxusní restauraci nebo na jiném veřejném prostranství. Pravděpodobně vám to přirozený stud vůbec nedovolí. Někdy je opravdu prozíravé zvolit pro omluvu neutrální půdu, na které si můžete všechno v kli­du vyříkat.

Ani v případě, že leží větší díl viny na vás, neztrácejte důstojnost. Z vašich pocitů by se neměly stát zbraně protistrany. Neomílejte omluvu dokolečka, nenechte se vydírat a neklečte na kolenou. Uznat chybu a definovat, co vás k ní vedlo, by mělo stačit.

Možná je partner ještě rozzlobený a zraněný – váš statečný postoj by však měl akceptovat, časem přijmout a skutečně odpustit. To je jediný princip, na kterém může vyvážený vztah fungovat. Jak tvrdí psychologové: „Každý může udělat chybu. Ale jenom životní zbabělec pak nenajde sílu k omluvě.“

Náš tip: Dejte mu čas. Ať vás ani nenapadne vymáhat vyznání stylem: „A máš mě ještě pořád tolik rád?“ Stej­ně nebezpečné je nakusovat téma rozchod, protože ten se po hádce kolikrát nabízí jako aktuální a radikální řešení, kterého byste třeba hned zítra oba mohli hořce litovat.

>> Půjdete na to jako chlap
Nejdou ani vám slova omluvy hladce ze rtů? Je to škoda, ale pořád ještě vám zbývá mužský způsob řešení. (Tím nechceme tvrdit, že se žádný muž neumí omluvit. Ale je jich málo...) Dejte najevo svou lítost činy. Když například uvaříte jeho zamilované jídlo, které normálně neděláte, protože příprava trvá tři hodiny a ingredience stojí totéž co nové lodičky, byl by v tom vážně čert, aby mu nedošlo, že se cítíte provinile.

A co když to nezabere?

Bylo by pošetilé myslet si, že všechno spláchnete omluvou. Nevěru s partnerovým kolegou budete žehlit asi těžko... V drtivé většině případů však stojí za to, zdvihnout hlavu, přihlásit se ke svým chybám a pokusit se o comeback. Už pro svůj vlastní dobrý pocit...

(ros, Jackie)