Lukáši, od kolika let se věnujete herectví?
V devatenácti jsem objevil Vyšší odbornou školu hereckou v pražské Michli, do té doby jsem byl nepopsaný list. Dnes jí z legrace říkám herecké učiliště. Musím ale dodat, že je úplně jedno, jakou školu studujete – mnohem důležitější je, kdo vás na ní vede. V tom jsem měl štěstí, které je pro kariéru také potřeba.

Jak jste se dostal k seriálu Ošklivka Katka?
Zase to bylo opravdu štěstí a náhoda. Casting na hlavní role probíhal prý půl roku, mně po tom půlroce zazvonil mobil a pak už to směřovalo přes několik setkání přímo k cíli.

Koho ze svých seriálových kolegů máte nejraději?
Jako herec mám nejradši scény s Michalem Zelenkou alias Markem. To si vždycky vychutnáváme. Jako divák se válím smíchy nad Danielem Petra Štěpána a Kristýnou Veroniky Žilkové. Dále nás hodně baví Vydrovi jako ti nejstarostlivější rodiče se správnou nadsázkou.

Seriál Ošklivka Katka je prý v krizi a po Vánocích by měl skončit, co je na tom pravdy?
Seriál krizí neprochází, naopak parta v něm je naprosto skvělá, horší už je to možná v partě okolo, protože ta je závislá na sledovanosti. Ošklivka Katka poběží do dubna až května příštího roku a já děkuju těm, kteří se na ni dívají, a doufám, že je to pro ně taková uvolněná zábava.

Jak zvládáte mediální tlak? Poznávají vás lidé na ulici?
Poznávají, ale nijak zvlášť „netlačí“, takže to v pohodě zvládám.

S rodinou žijete na Moravě, jak koordinujete soukromý život s natáčením v Praze?
Po telefonu na dálnici D 1, na kafích po benzinkách, kde často také spím – mám své oblíbené zastávky (smích). Je to psycho, ale jako všechno i tahle životospráva a těžký režim naruby se dá zvládnout a zvyknout si na něj.

Co vaše žena? Nechybí vám, když točíte Ošklivku?
Chybí. S malou jsou často doma ve chvílích, kdy bych tam měl být i já. Veronika to zvládá statečně, teď se snažíme o její návrat do „reality“ s tím, že bych šel na rodičovskou zase já.

Povězte nám něco také o své dceři...
Klárce byl rok a půl a určitě vás nepřekvapím, když řeknu, že je úžasná. Nejhezčí a nejpodstatnější na tom je, že člověk s dítětem roste také.

Prý chováte ovce, co vás k tomu vedlo?
Stejně jako všechno ohledně našeho bydlení na staré chalupě, stejně jako naše pěstování zdravých potravin i naše hospodářství vzniklo z pozvolné životní změny. Dřív jsem byl taky bageťák a paštičkář. Ale teď se o sebe snažíme starat a s příchodem naší malé jsme objevili spoustu informací o věcech, které se dají dělat jinak než zaběhle, oficiálně a bohužel ne příliš zdravě a přirozeně.

(TK, Spy)