Olgo, mnoho lidí tě zaregistrovalo až díky seriálu Ošklivka Katka. Jak dlouho se ale vlastně věnuješ herectví?
Asi od narození. Odmala se člověk učí určitému chování v různých situacích a přijímá různé role - dcery, přítelkyně, studentky, zákaznice, zpěvačky, matky, manželky a tak dále. V každém z nás je tedy vlastně kus herce. Ale herectví jako profesi se věnuju od 21 let, kdy jsem po studiu na vysoké škole pedagogické začala studovat muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Předtím jsem občas chodila na soukromé hodiny a učila se praxí, ale to vše bylo jen kvůli zpívání. I jako zpěvák musí být člověk schopen předávat emoce.

Kde všude kromě Ošklivky tě ještě můžeme vidět?
V současnosti v muzikálu Golem v Divadle Hybernia, v Národním divadle v Dobře placené procházce a v představení Běh času, které jezdíme s Ondrou Rumlem.

Co považuješ za svůj největší herecký úspěch?
Roli Carmen ve stejnojmenném představení souboru PAP. Bylo to velmi výživné setkání s konzistentním a temným světem téhle postavy. Při jejím studování jsem si sáhla na opravdové dno svého já, za což jsem vděčná.

To asi se seriálovou Patricií Vytiskovou nehrozí...
Je to perfektní zkušenost a zábava zároveň. S Patricií se můžu herecky vyřádit a navíc je kolem natáčení Ošklivky moc fajn kolektiv.

Koho ze svých kolegů máš nejraději?
Mám ráda všechny, ale nejužší vztah mám v současné době asi se seriálovou Marcelou, se kterou jsme shodou okolností letité kamarádky.

Kde jste se s Michaelou Horkou, představitelkou Marcely, poznaly?
Poznaly jsme se na přijímačkách na konzervatoř a je to jeden z prvních lidí, které jsem v Praze poznala. Cesty osudu jsou vážně nevyzpytatelné. Nevím, jestli bych si třeba i jen ve snu dokázala představit, že spolu budeme hrát kamarádky v seriálu.

Nemáš strach, že tě diváci budou považovat za stejně zákeřnou, jako je Patricie?
Patricie je pro mě výzva a výzvám se stavím vždy čelem. Tím, že je úplně jiná než já, mě hrozně baví. Většina diváků ví, že je to jenom role. Ano, musím přiznat, že jsem si taky kdysi přála hrát jenom princezny, ale koho by bavilo sledovat pohádku, kde jsou všichni na straně dobra?

V seriálu neustále zápasíš s nedostatkem financí, máš i v osobním životě problém vyjít s penězi?
Nemám, na rozdíl od Patricie jsem hodně šetřivá. Peněz si vážím, protože vím, že jsou potřeba a jak hodně dokážou pomoct. Proto jsem zásadová i v tom, že z každé vydělané tisícikoruny dám sto korun na dobrou věc. Je to takový můj desátek. Pomáhám tak těm, kteří si sami pomoct nemůžou. Jednou třeba budu potřebovat pomoc já.

Tvrdíš, že jsi šetřivá. Tak schválně: Jakou nejdražší věc sis koupila?
Asi počítač, na kterém s přítelem skládáme písničky.

Podle toho, co jsi říkala o pomoci druhým, si troufám tipovat, že se věnuješ charitě...
Pomáhám s adopcemi na dálku. Pomáhání mám asi tak nějak v krvi. Moji rodiče si přede dvěma lety vzali do péče roční zubožené miminko, teď už malého brášku. Strašně je za to obdivuju. Je totiž jednoduché o tom mluvit, ale začít pro to něco dělat už je všeobecně horší. Dětské utrpení je pro mě bolavé téma. Když totiž přijedete na místo a vidíte, že tam jde opravdu o otázku života a smrti, legrace i rozmýšlení vás přejdou. Rozdáte vše, co máte, a stejně vás to srdce nepřestane bolet, protože víte, kolika pomoct nemůžete. Já zažila v Africe opravdovou lidskou bolest a utrpení, tam si nekoupíte brufen, ani nezajdete do supermarketu. Je tam málo nejen vody a jídla, ale i zdravotní péče. A veškeré problémy spočívají především v negramotnosti. Každý vzdělaný může pomoct tisícům dalších, právě proto podporuju adopce na dálku.

Zmínila ses, že tví rodiče adoptovali chlapečka. Kolik sourozenců máš tedy celkem?
Mám sestru Miry (23), sestřičku Elišku (15 měsíců) a nevlastního brášku Danečka (3). Je to legrace, ještě přede dvěma lety jsem byla ze dvou dětí a teď jsem ze čtyř.

Prozradíš nám o své rodině ještě něco?
Žije v malém lázeňském městečku, možná spíš vesničce, v Lázních Kundratice, odkud pocházím, a je mi velkou oporou. Tatínek podniká v autodopravě, maminka mu pomáhá a je doma s dětmi.

Takže nejsi rodilá Pražanka. Jak dlouho v Praze žiješ?
Jsem tu šestým rokem. Po vysoké jsem si sem přijela splnit svoje sny.

Tvá sestra je prý modelka. Neuvažovala jsi o tom, že bys také dobyla přehlídková mola?
Ano, Miry studuje vysokou školu, ale zároveň se profesionálně věnuje modelingu a je v tom fantastická. Teď dokonce dostala roli modelky Ilonky v seriálu Ošklivka Katka, což je super. Ne že bych chtěla dobývat mola stejně jako sestra, ale určitě by mě lákalo si to vyzkoušet, tahle zkušenost mi zatím chybí. Focení mě baví, ale prezentovat dobře šaty může být taky umění.

Už ses prořekla, že jsi zadaná. Co tvůj přítel dělá a jak dlouho jste spolu?
Jsem zadaná na plný úvazek. Jsme spolu už krásně dlouho, skoro šest let. Je to muzikant jako já. Kytarista a skladatel.

To už je pomalu čas plánovat svatbu...
Prstýnek jsem už dostala, ale nebude to do roka a do dne. Zatím budujeme hnízdečko.

Máš ráda děti? Kolik bys jich chtěla?
Mám a moc ráda. Chtěla bych minimálně dvě děti, ale nebudu se rouhat a řeknu, že budu šťastná i za jedno zdravé miminko. Jinak taková maminka na dálku už vlastně jsem. Adoptovali jsme afrického chlapečka a právě se chystáme na druhého sirotka žijícího s pěti sourozenci a nezaměstnanou babičkou. Je v situaci, že někdy opravdu nemají co jíst.

Působíš hodně sexy, tak se nemůžu nezeptat: Točila jsi někdy nahé scény?
Netočila. Jsem stydlivka a k nahotě mám respekt.

Co ty a sex?
Sex? Co může říct stydlivka o sexu? Sex je pramen života a z čistého pramene piju plnými doušky. Jo, občas se pak doma změním v sexuální dračici, ale pšt, nikomu to neříkejte. (smích)

Což mi připomíná spekulace, že jsi byla milenkou zesnulého skladatele Karla Svobody. Co je na tom pravdy?
A o kom z jeho muzikálů se nespekulovalo? No, možná o Danielu Hůlkovi, ten asi nebyl jeho typ. Tahle otázka mě vždycky rozesměje. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla s Karlem Svobodou spolupracovat, ale jeho milenkou jsem opravdu nebyla.

Jsi krásně štíhlá. Co děláš pro to, aby sis udržela tak pěknou postavu?
Žiju naplno. Jím alespoň jednou denně cokoli, na co dostanu chuť. Utiším tak chutě a nemusím se pozdě večer přecpávat zbytečnostmi, jako jsou sladkosti a tuky. Jinak jím pravidelně každé tři hodiny menší porce.

Poslední dobou jsou in plastické operace. Jaký na ně máš názor?
Neodsuzuju je. Je krásné zůstat takovým, jakým nás příroda stvořila, ale pokud má člověk nějaké zdravotní nebo psychické komplikace, proč by neměl využít rukou lékařů? Vždyť se do nich svěřujeme i z prozaičtějších důvodů. Občas si říkám, že je to zbytečný přepych. V Africe je nedostatek léků a my je využíváme jen tak, pro krásu, ale taková je doba.

Otázka na tělo: Jsi přírodní blondýna?
Nejsem. Mám od přírody tmavě hnědé „židovské“ prstýnky. Ale baví mě být chvíli blondýnou, člověk si vyzkouší, co jsou předsudky.

A tvé plány do budoucna?
Dokončit natáčení desky, které připravuju se světovým vydavatelstvím a managementem Skoop Entertainment. Připravit koncerty a celou kampaň k desce. Nazkoušet Draculu. Dotočit Ošklivku. Studovat. A podívat se pracovně dál do světa, a třeba i na Grammy! Jéje, ale to už jsem se nějak za­snila...

(Tomas Kruchina, Spy)