Dvě anonymní budovy stojí vedle hlavní silnice, zhruba půl hodiny jízdy od Curychu. Jsou skromné a nenápadné, klidně by mohly být ředitelstvím jakékoliv malé společnosti. Ale za nimi se tyčí obrovská průmyslová stavba s nápisem „Bunker 1“ přes hlavní vchod. Je těžké nevzpomenout si na Goldfingera a nějaký ďábelský plán, jehož součástí jsou pravděpodobně rakety a spousta úžasných počítačových vychytávek. Ale i když dobytí světa je dost možná v plánu, tentokrát k jeho zmaření nebude stačit James Bond. Protože tiše a efektivně, svým vlastním typickým způsobem, se BMW a Sauber tlačí do popředí pole F1. V Maranellu a Wokingu by se měli připravit...

Továrna F1 obvykle nemá centrálu. Namísto toho tam plynule funguje (od designérských kanceláří přes výrobu, potom montáž) logické přetváření myšlenek v realitu. Pokud mluvíme o McLarenu, najdete okolo show - muzeum aut, moderního umění a ještě mnohem víc na jezerním nábřeží MTC. V Hinwilu je ale závodní dílna umístěna v samotném srdci továrny. Je to perfektní metafora.

„Důvodem, proč BMW koupilo Sauber, bylo to, že jsme byli dobře zavedení a vždycky jsme fungovali efektivně,“ vysvětluje technický ředitel Willy Rampf. „Ale pořád je to závodní tým a funguje jako závodní tým. Máme za sebou velkou společnost, která nám nemluví do toho, co děláme.“ Čisté a jednoduché závodění - o tom tohle místo je.

Na mnoha místech pořád najdete čerstvou barvu. Je jen pár dní po vítězství Roberta Kubici ve Velké ceně Kanady a přední dveře továrny BMW-Sauberu blokují dva malíři--dekoratéři, kteří dokončují detaily nové recepce. Opodál jsou dvě bílé tabule, pokryté podpisy všech členů týmu pod sloganem „Odhodláni vítězit“. Jde o podporu týmového ducha, se kterou se začalo, když BMW koupilo celý podnik. Od té doby se počet zaměstnanců zvýšil z 275 na 420, zatímco samotná továrna se blíží ke konci osmnáctiměsíční přestavby, která více než zdvojnásobila využitelné prostory. A teprve teď sem znovu mohou návštěvy - a F1 Racing si udělal výlet do Švýcarska mezi prvními.

Když procházíte továrnou, udělají na vás okamžitý dojem dvě věci. První z nich je jednoduchost: zdi jsou holé, na bílo natřené, s hrubou omítkou a jen sem tam visí fotografie pro oživení. A potom tu je rozvržení. Ze dvou budov jedna skrývá aerodynamický tunel a superpočítač, zatímco v té druhé najdete všechno ostatní. Pokud jste někdy potřebovali důkaz toho, co je důležité v moderní formuli 1, s pravidly, která nařizují zákaz vývoje motorů a standardizované pneumatiky a elektroniku, tady ho máte. Aerodynamika je dnes pro výkony v tomto sportu klíčová a rozdělení zdrojů tomu odpovídá.

V aerodynamickém tunelu se při většině vývojových prací testují modely v 60procentní velikosti, ale vejde se tam i model ve skutečné velikosti. Většina práce na řešení problémů s výkony na začátku roku 2008 byla prováděna takto, s jemným dolaďováním nejdrobnějších detailů na modelu 1:1. Tunel váží 480 tun a je uložen na opravdu masivních tlumičích vibrací, aby nerušil zbytek továrny. Jsou potřeba, protože tahle věc dokáže vytvořit proudění o rychlosti až 90 metrů za sekundu - tedy nějakých 320 km/h. Albert2 (téměř celebrita mezi světovými superpočítači) dokáže provést ohromujících 12,3 bilionu operací za sekundu.

Je to tak vysoké číslo, že potřebuje podivný termín „teraflop“ k popisu toho, čeho je schopen. Obě zařízení jsou výsledkem promyšlených investic, které v roce 2004 udělal Peter Sauber (který tým Sauber v roce 1993 založil), a BMW z nich těží. „Bylo od Petera velmi chytré, že se rozhodl investovat do aerodynamického tunelu,“ vysvětluje Willy Rampf. „Tunel sám o sobě je pořád stejný, jen dnes máme více lidí a zdrojů. Dříve jsme mohli jet jen na jeden a půl směny - teď máme tři směny šest dní v týdnu. A víc hodin znamená, že můžeme více testovat.“ Což dále znamená, že dosáhnou lepších výkonů. Je to tak jednoduché, tak předvídatelné.

Aerodynamický tunel BMW je dokonalým nástrojem na měření toho, která součástka je nejlepší, zatímco Albert2 pomáhá týmu zjistit, proč je nejlepší. S těmito dvěma nástroji, fungujícími na technologickém vrcholu, není divu, že tým trvale dosahuje svých výkonnostních cílů a zahanbuje lépe financované soupeře. V mnoha ohledech je to dědictví Petera Saubera: technologický náskok, který začíná přinášet ovoce.

Technologie je určitě důležitá, ale není to ten hlavní zázrak, který v Hinwilu funguje. Je téměř pravidlem F1, že o mistrovské tituly bojují a vyhrávají je auta postavená v britském „Silicon Valley“ F1 nebo v posvátných dílnách Maranella. Ne ve Švýcarsku, kde bylo závodění po více než půl století zakázáno. Vítězný tým nepotřebuje jen investice a technologie, jde také o nehmatatelné věci: energii, motivaci a ducha. A ty se nehledají snadno.

„V tomhle oboru znamenají nejvíc lidé,“ poukazuje nadšeně Rampf a pouští se do tématu. „Kdybych měl na výběr mezi 12 dalšími teraflopy a nebo 12 dobrými inženýry, beru rozhodně inženýry. Počítače jsou užitečné, ale myšlenky pocházejí od lidí. A my se opravdu snažíme je motivovat. Chceme se v týmu vyhýbat politikaření, takže pokud vyvstane technický problém, hledáme technické řešení. Dává to lidem důvěru, protože vědí, že pokud podstoupí určité riziko a nevyjde to, nebudeme je z toho vinit.

Prostě se o kousek vrátíme a začneme znovu.“ Paradoxně je možná právě základna ve Švýcarsku klíčem k udržení soudržnosti a stability, tak důležitých pro úspěch. „Ze začátku nám nějakou dobu trvalo získat tady ve Švýcarsku dodavatele,“ souhlasí Rampf. „Ale náš přístup se vyplácí. Může být těžší přesvědčit někoho, aby se přestěhoval z Anglie nebo Itálie a přešel k našemu týmu, ale pokud jsou ochotni to udělat, většinou zůstanou déle. Nikdo k nám nepřijde jen na rok - chce to opravdové odhodlání přijít sem.“

Rampf sám to dokazuje. Prvního závodu F1 se zúčastnil v roce 1993, když pracoval pro BMW v Jižní Africe. Známý ho pozval na Sauberovu první velkou cenu. Připojil se k týmu v roce 1994 a kromě dvouletých prázdnin v letech 1998-99 (které strávil vyhráváním závodu Paříž - Dakar s motorkami BMW) vydržel celou svoji kariéru v Hinwilu. Když mluví, vyzařuje z něj ta typicky švýcarská opatrnost, která vždycky charakterizovala Sauber. Ale tým se dnes skládá z nějakých 22 různých národností a získal větší svobody díky krytí velké automobilky.

Máme-li mluvit konkrétně, znamená to, že toto místo kombinuje závodního ducha malého týmu se schopnostmi podstupovat mnohem větší rizika, pokud jde o návrh auta - což byl případ F1.08. U nezávislého týmu by často převážily obavy, protože neúspěch by mohl znamenat konec společnosti. Nicméně BMW-Sauber se řídí jednoduchým krédem: odvážný vítězí. „Filozofie Maria Theissena byla udržet v týmu základní funkčnost a efektivitu,“ pokračuje Rampf. „Když jsme se spojili s BMW, rozhodli jsme se, že potřebujeme střednědobý a dlouhodobý plán, abychom postavili auto schopné vítězit a získali lidi a zdroje, které potřebujeme.

Po celou tu dobu jsme v podstatě nezměnili organizaci. Hlavní osobnosti z té doby jsou pořád ve firmě a v podstatě jsme jen naplnili skupiny a oddělení větším počtem lidí. A i dnes se nám daří dobře a plníme naše plány.“ Rozšíření bylo postupné a organické a můžeme patrně říct, že právě odtud pochází ta nezastavitelná energie. První dvě místa v Kanadě byla třešničkou na dortu a dosažením plánu, kterým bylo pro letošní rok vyhrát závod.

„Když jsme navrhovali F1.08, šli jsme v určitých oblastech docela do extrémů a mohlo to skončit opravdu špatně,“ přiznává Rampf. „Ale byl to správný způsob, jak k tomu přistupovat. Jsme velmi hrdí na první vítězství a je to důležité pro posílení sebevědomí každého z nás. Dokazuje to, že jsme schopní naplnit naše cíle - že to dokážeme. A potvrzuje to, že naši lidé pracují ve správném směru, od chlapů z výroby po inženýry na okruhu.“

Je starým pravidlem F1, že pokud jste pomalí, nemůžete se v den závodu dočkat deště. „V minulosti jsme vždycky doufali v déšť,“ směje se Rampf. „Teď je to přesně naopak, protože víme, že když jsou podmínky předvídatelné, máme velkou šanci dostat se na stupně vítězů.“ A skutečně, šance jsou často tak vysoké, že mnoho pozorovatelů tvrdí, že by tým mohl být vážným uchazečem alespoň o jeden z titulů již v sezoně 2008 - jen kdyby se dali přesvědčit a věřili tomu.

Ještě to není ztraceno u Roberta Kubici, který otevřeně přemýšlel, kdy znovu dostane šanci bojovat o titul - a veřejně „povzbudil“ tým, aby věnoval svoje úsilí vývoji auta pro zbytek sezony. To je standardní chování kteréhokoliv ambiciózního jezdce, ale může to naznačovat skrytou frustraci...

Takže, Willy, jak se chce BMW-Sauber poprat se zbytkem sezony 2008?
„Více než polovina našich zdrojů je už věnována autu pro rok 2009, protože má tak odlišnou aerodynamiku. V této fázi jde hlavně o aerodynamický tunel a CFD (computational fluid dynamics).“

Ale nebude se tým snažit dostat dál s vývojem auta pro rok 2008 teď, když jste v boji o titul?
„Ne tak docela. Máme svůj plán, jak vyvíjet auto pro příští rok. Nemůžete používat staré myšlenky - musí to být úplně nové auto, a to si žádá určitou část zdrojů. Nezapomeňte, že budou platit úplně nová pravidla.“

Kdy skončí vývoj pro rok 2008?
„Ještě jsme neurčili zlomový bod, ale v podstatě utlumujeme práce na monopostu F1.08 a posilujeme tým pracující na autě pro rok 2009. Vše probíhá plynule.“

Dalo by se tedy říci, že BMW vzdává boj o titul 2008?
„Bylo by lákavé zaměřit se více na sezonu 2008, ale musíme být realisté. Pořád jsou dva týmy, které jsou o kousek rychlejší než my. Zatím jen dělaly chyby. My jsme udělali velmi málo chyb a máme spolehlivé auto.“

Ale co když bude Robert Kubica mít později v sezoně šanci dosáhnout na titul? Můžete najít ve vašem plánu trochu flexibility? Aby měl šanci získat navíc pár bodů, které by mu pomohly k zisku titulu?
„Jsem přesvědčen, že všichni budou tak motivovaní, že dokáží ještě trochu přidat. Ale potřebujeme dobrý základ pro vývoj auta na sezonu 2009. Nemůžete doufat, že dostanete dobré auto s využitím jen omezené části zdrojů.“

Takže ať se stane v sezoně cokoliv, neměníte plány?
„Ne, neodchýlíme se od plánů... Pokud má všechno fungovat, jak má, nemůžete měnit rozvrh práce, jak se vám hodí.“

Být o rok napřed oproti plánu je problém, se kterým samotný plán nepočítat, ale očividně to nenaruší velmi precizní švýcarský smysl pro precizní naplánování. Rok 2009 může být skokem do neznáma, ale Rampf a jeho tým si tu představu očividně užívají. Zeptejte se ho, jak vidí tuto výzvu, a on okamžitě vypálí: „Je vzrušující, protože je to dobrá šance udělat další krok.“

Vědí, že velké změny aerodynamických pravidel hrají v jejich prospěch, a vidí opravdovou příležitost získat náskok před konkurencí - pro další rok a možná ještě dále. Jde jen o to, že cenou, kterou musí zaplatit, je nevěnovat se naplno zisku titulu v roce 2008. To je problém, zvláště pokud to přivede hlavní hvězdu Roberta Kubicu ke špatnému rozhodnutí. Ale právě teď to je problém, který by chtěla mít většina ostatních technických ředitelů v F1.

(Bradley Lord, F1 Racing)