Před šesti týdny jsem byl obtloustlý. Miloval jsem brambůrky. Holky, které jsem potkával na party, mi říkaly, že jsem „legrační“ nebo „k sežrání“. Cpal jsem se pudinky a dával si po obědě šlofíček.

Když jsme se s přítelkyní milovali a já byl nahoře, držela mi pupek, protože nám, ehm… prostě překážel. Teď je ze mě zvíře. Moje břicho je jak překližka, bicepsy mám jak Rocky a mí kamarádi mi začali říkat maniak. A moje holka ode mě odešla.

Jak se to stalo? Objevil jsem steroidy.

Steroidy jsou uměle vyráběné modifikace mužského hormonu testosteronu. Je jich celá řada a mají mnoho názvů - namátkou třeba Dianabol, Oxandrolon, Nandrolon a Nolvadex. Mají napomoct růstu svalové hmoty, síly a agrese. S jejich výrobou začaly v roce 1939 tři americké farmaceutické firmy, které hledaly omlazující prostředek pro hormonální terapii. A byli to sportovci, hlavně vzpěrači ze zemí bývalého východního bloku, kteří jako první objevili jejich mimořádně příznivé účinky na výkonnost a chopili se své šance.

Mezinárodní olympijský výbor v roce 1975 zakázal užívání steroidů (zařadil je na seznam dopingu), což vysvětluje, proč musel sprinter Ben Johnson vracet zlato ze stovky, které vybojoval v novém, senzačním světovém rekordu na olympiádě v Soulu v roce 1988. Mimo zákon se ale steroidy definitivně dostaly až v roce 1990, kdy byly zařazeny mezi narkotika do takzvané třídy C (téže, pod kterou spadá i marihuana). Zvláštní ale je, že je můžete mít při sobě, a dokonce s nimi v zavazadle i překračovat státní hranice. Klidně byste je dokonce mohli pod rukou i střelit, i když, pravda, kdyby vás chytili, hrozilo by vám až pět let vězení a pěkně mastná pokuta.

Steroidy se užívají buď orálně, nebo nitrožilně, kdy se vpichují do ruky pod biceps nebo do hýždí. Berou se spíš v týdenních nebo v měsíčních cyklech, ne pravidelněji, aby se zajistilo, že tělem otřese pořádný šok, v jehož důsledku vyprodukuje nadbytek testosteronu, a tím i svalové hmoty. Přestože na černém trhu moc nestojí (na internetu se ceny pohybují od 2000 do 12 000 korun), měli byste vzít v úvahu dost drsné kontraindikace, mezi něž patří rakovina, žloutenka, nádory jater a ledvin, vysoký krevní tlak a v důsledku toho i vyšší hladina cholesterolu, akné a třesavka.

Bylo mi osmadvacet, když jsem se na šikmé ploše ocitl i já. Byl jsem tehdy zosobněním všeho, z čeho jsem měl hrůzu už jako devítiletý kluk. Chodil jsem sice pravidelně do posilovny, ale nějak mi to prostě nešlo - nezvládal jsem přidávat zátěž, aniž jsem si přitom nějak ublížil. Neodvažoval jsem se podívat do očí svému šéfovi. A při první známce fyzické konfrontace se mi ze všeho nejvíc chtělo brečet. Před pár lety mě dokonce před jedním klubem zmlátili. Když jsem se tehdy ze země podíval na toho, kdo do mě kopal, s úděsem jsem zjistil - a nedělám si legraci -, že mu chybí jedna ruka.

Jasně že jsem snažil na to zapomenout, ale nešlo to. Když už jsem nevěděl, kudy kam, řekl mi jeden kamarád o steroidech, že prý je sám kdysi bral. Říkal, že měly zázračný účinky nejen na jeho fyzický vzhled, ale i na výkony v sexu. To mě nadchlo. Na jedné straně jsem byl proti tomu brát doping, ale prakticky každý, koho jsem znal, bral víc než já, měl lepší auto a nosil drahé kvádro. Kam se pak poděje vaše nejlepší přesvědčení? Potřeboval jsem se konečně prodrat na výsluní, začít něco dělat se svým životem - vyhoupnout se v profesním, osobním, fyzickém i sexuálním životě. A měl jsem po ruce způsob, jak toho rychle dosáhnout...

První týden

Mé steroidy - jmenovaly se Dianabol - na první pohled nevypadaly nic moc. I když jsou obě lahvičky hermeticky uzavřené a zevnitř vystlané bavlnou, pilulky jsou nejen miniaturní (žádný div, že jich mám denně brát pět), ale hlavně bílé, přičemž pár týdnů před tím, než jsem je koupil, jsem někde četl, že by měly být růžové (což by mělo svědčit o tom, že jsou pravé, vyrobené v laboratořích v Thajsku). Jenže podle letáku uvnitř je to zboží z Bulharska. Ještě víc mě zarazí, že na nich není nic vyraženého - jsou hladké a bílé, vypadají tak trochu jako americké pilule proti bolení hlavy.

Beru si z kuchyně velkou sklenici vody a pro jistotu se zamykám v ložnici. Pak polykám svou první dávku prášků. Sedám si a čekám, co se stane. O deset minut později jsem pořád na místě a přemýšlím o tom, jestli mě něco zevnitř neužírá... Jeden americký časopis testoval řadu vzorků steroidů a zjistil, že podstatná část z nich byla nejen podvrh, ale ke všemu obsahovala svinstvo jako arzen, karcinogeny a nějakou příšernou hořlavinu, která se používá při výrobě plastů. K tomu musíte vzít samozřejmě v úvahu všechny už jednou uvedené vedlejší příznaky, které může mít užívání steroidů, jmenovitě Dianabolu - jako je urychlení procesu vypadávání vlasů (tehdy jsem s tím ještě neměl problémy), bolesti břicha, rychlejší tlukot srdce a vyšší krevní tlak.

Nemluvě už o pocitu, který souvisí s nárůstem svalové hmoty, a tedy s tím, že se člověk může z fleku porvat s tlupou Vikingů. Má přítelkyně z toho zcela podle předpokladů nebyla nijak nadšená. O tři dny později mě už ale zajímá jen jedno: Já sám. Po druhé pilulce, kterou si od rána beru, mě najednou zaplaví zvláštní pocit a já mám dojem, že jsem nabitý elektřinou. Ten večer jdu do posilovny. Je ze mě zvíře.

Vyseknu osm sérií posilování nohou a jsem tím zaskočený a nadšený zároveň (naložil jsem si na každou stranu pět závaží, celkem jsem zdvihal skoro tolik kilo, kolik sám vážím). Pozoroval jsem se pak v zrcadle a liboval si (říkal jsem si, že za pár týdnů to bude ještě lepší). O dvě hodiny později se přistihnu při tom, jak stojím doma před zrcadlem, jen tak do půl těla s červenou baseballovou čepicí na hlavě a vrtím se do rytmu Eminemova songu Lose Yourself. Začínám mít problémy s nespavostí.

Druhý týden

Obyčejně jsem si po sexu připadal jako medvěd, kterýho trefili do zadku. Teď mám péro jako baseballovou pálku a ne a ne se unavit. Přítelkyně je z toho v šoku. Po pravdě, je tak zaskočená tím, že na ni neustále dorážím, že je nucena mě během čtyř dnů asi osmnáctkrát odmítnout... Bylo to přesně osmnáctkrát, počítal jsem to. Ten večer se taky rozhoduju, že se musím co nejrychleji opálit, aby byla má nová identita kompletní.

V noci mám pak najednou pocit, jako by mi rozkrok měl každou chvíli explodovat. S mými koulemi se děje něco zásadního, ale to ještě nevysvětluje to, jak jsem se najednou začal navenek chovat. V sobotu večer jsem se přistihl, jak najednou tančím v klubu uprostřed parketu sám a má přítelkyně stojí opodál a nevěřícně na mě zírá.

Tančím a mlátím kolem sebe jako smyslů zbavený. Zprvu jí to přišlo k smíchu, pak ji to zarazilo.
Následující den ráno zjišťuju, že se mý koule scvrkly a zmizely kamsi do rozkroku. Jsem z toho v šoku. Jako by se mý tělo rozhodlo, že už je prostě nepotřebuju. Přítelkyně je z toho ještě víc zaražená - říká, že to vypadá, jako bych měl v rozkroku místo varlat vaginu - zašitou.

Třetí týden

Probouzím se a na obličeji mám strniště, přestože jsem se večer, než jsem šel spát, holil. To by snad až tolik nevadilo, kdyby mi zároveň nevyrazily chlupy na zádech (přítelkyně se mi smála, když je objevila). Jsou dlouhé a ohavné. Vypadám jak Jeff Goldblum v hororu Moucha. Faktem přesto přese všechno zůstává, že mám pořádný svaly. Na bicepsech mi naskakují dvě obří žíly a v posilovně překonávám jeden rekord za druhým.

Nějaký velký bastard mi říká, že jsem „nabral slušný objem“. Poděkuju mu chlapáckým drcnutím do ramena a v tu chvíli se ze mě stává člen steroidové subkultury, která se schází v posilovnách v době, kdy z ní vypadnou poslední kancelářské krysy (a jdou si po svých se svými podělanými životy, hnusnými obleky a nevkusnými sestřihy). Mám svaly. Ne všechno je ale tak v pohodě. Tlačí mě ledviny a po noci strávené v hospodě cítím, jako by se chtěly prodrat zády ven. Když jsme byli s přítelkyní na nákupu v obchoďáku, bolest se stala nesnesitelnou.

Vyběhl jsem ven a lehl si na kapotu auta. Vypadalo to, jako by mě postřelili. Horko těžko jsem popadal dech. Začalo mě taky dost surově píchat v prsou, hlavně když jsem na běžeckém trenažéru. Kdybych to měl popsat, cítil jsem, jako by mi srdce někdo promáčkl palcem a k tomu všemu do něho zarazil nehty ostatních prstů. Přítelkyně po mně chce, abych co nejdřív zašel k doktorovi, ale já nechci.

Ještě pořád o sobě rozhoduju já a zatím nemám pocit, že by mi něco hrozilo. Ne, dokud budu na steroidech... Vím, že to zní divně, a já se kvůli tomu cítím provinile, ale pokaždé když se musím za něco omluvit, připadám si jako vykleštěnec. Druhý den ráno přece jen jdu k doktorovi. Podle něj - přestože neví, na co jsem se dal - můžu mít klidně díru v srdci.

Čtvrtý týden

Dneska večer na mě zazvonil chlápek, co bydlí v našem baráku, a řekl mi tím svým buzerantským hláskem, abych mu laskavě vyklidil místo, kde parkuje se svým naleštěným BMW. Je to snad jeho místo? Zatraceně, odkdy se z toho stalo jeho místo? Řvu na něj do interkomu, že jestli budu muset jít dolů a přeparkovat své auto, stáhnu mu kůži z obličeje a udělám si z ní masku. Slyším, jak se pomalu šourá pryč do svého brlohu.

Následující ráno mu za dveře strkám omluvný dopis. Ale je to jen bezvýznamné gesto - soudě alespoň podle toho, jak se na to tváří přítelkyně. Vypadá to, že už to pro ni překročilo únosnou mez. Ten večer mě vzala za ruku a řekla mi, že došla k závěru, že bude lepší, když se na nějakou dobu rozejdeme. Jsem zničený, jdu dolů a sedám do auta, abych si vyčistil hlavu. O hodinu později se přistihnu, že brečím...

Další den jedu za soukromým kardiologem, aby mi řekl, co se se mnou děje. Ani mě moc nezajímá, co říká. V tu chvíli přemýšlím o tom, jestli mi zlomené srdce pomůže, nebo naopak ještě zhorší můj zdravotní stav a já se už nedám dohromady. Možná tady na místě zhebnu. Sám a potupnou smrtí. Ačkoli když vezmu v úvahu aspoň jedno plus, má rakev bude muset být docela velká... O hodinu později se ke své úlevě dozvídám, že diagnóza mého obvodního lékaře (ta s tou dírou v srdci) byla špatná. Mám prostě jen kolísající krevní tlak.

Pátý týden

Fajn, po všem tom zklamání aspoň jedna dobrá zpráva - byl jsem povýšen a zvedli mi plat, což přičítám tomu, že jsem nabitý energií a nadšením. Ten den večer si jdu zaběhat do nedalekého parku a skolí mě další z vedlejších účinků steroidů: bolest břicha. Zkouším to rozchodit, ale nelepší se to - potřebuju nějaký serepetičky, něco, co zabere. Panikařím a mířím do křoví, abych zkusil zvracení.

Bolest mě skolí a já se válím po zemi. Když se začínám probírat z agonie, ozve se policejní siréna a nějaký hlas v amplionu mě vyzve, abych vyšel z křoví na světlo. Vyklopýtám ven a snažím se vysvětlit, k čemu došlo. Co všechno mě ještě čeká? O několik dní později jsem ve stavu, který by se dal asi nejlíp popsat jako smrtelná deprese.

V jednu chvíli přímo překypuju energií a nadšením, ale už za několik minut mě zaplavuje neuvěřitelná lítost. Kdybych hrál v americkém sitcomu, pak bych teď nejspíš seděl ve vaně, brečel a cpal se čokoládovými čipsy. Po pravdě, v reálu to vypadá dost podobně. Sleduju filmy a brečím při nich radostí. Chtěl jsem být chlapák a stává se ze mě spíš puberťačka.

Šestý týden

Skončil jsem se svou „kúrou“. Přestože ještě cítím, jak steroidy proudí žilami v mém těle, hladina testosteronu v mém těle pomalu, ale jistě klesá. Pořád ještě chodím do posilovny, ale už to nijak nepřeháním. Rozhodl jsem se, že chci zpátky svůj život. Což znamená, že své přítelkyni musím dokázat, že nejsem hromadný vrah (měla za to, že tak jednou skončím, budu-li pokračovat). Faktem je, že jsem se změnil a připadám si pořád trochu divnej. Nevím, jak bych to nejlépe popsal.

Když se soustředím, pak až moc dokonale. Jeden chlapík, který se steroidy taky praštil, mě ujistil, že se v následujících několika týdnech situace vrátí do normálu, ale já si tím nejsem zas tak jistý. Několikrát během dne se přistihnu, jak myslím na to, co se se mnou mohlo stát. Byl bych jako jeden z těch ruských sportovců, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech dopovali, vyhrávali zlato na olympiádě, ale pak, když zestárli, měli problémy s řídnutím kostí, páteře a vypověděly jim službu ledviny...

Stálo to za to? Určitě ne. Dostal jsem se do křížku s policií, málem jsem přišel o řidičák, zapletl se do dvou rvaček, málem se úplně přestal kontrolovat, skoro ztratil svou přítelkyni, měl problémy s erekcí, ničil věci, začal jsem být permanentně nevrlý. Taky jsem měl akné a musel běhat po doktorech. A tohle že má vyřešit problém s tím, jak člověk vypadá?

Chodící chemička vypravuje

Říká si Savate, steroidy bral deset let a nakonec ho málem zabily.

Proč začal: „V pubertě jsem jednou dostal šílenou nakládačku a rozhod jsem se, že budu silnej a už se to nebude opakovat. Byl jsem hrozně hubenej a vážil sedmdesát kilo. O pár let pozdějc jsem měl stopětadvacet.“

Kde to sehnal: „Hlavně v nemocnici. Zdravotní sestry byly vždycky blbě placený, takže látky jako anabol nebo stromba vám prodaly pod rukou za pár stovek. Steroidy se používají v eldéenkách pro ležící pacienty, aby neztráceli váhu, takže sestra jim dala vitaminy nebo placebo - a steroidy píchla rovnou mně. Jinak stačilo zavolat někomu kolem kulturistiky nebo hokeje a měl jste to taky. Další možnost byl import. Hodně se toho tahalo z Rumunska a Ruska, stačilo znát správný lidi a nějakej kamion to přivezl.“

Co, jak a kolik za to: „Vyzkoušel jsem toho dost, problém byl, že na začátku nikdo nevěděl, jak to přesně dávkovat. Kromě anabolu a stromby jsem bral hlavně sustanol. Holandskej sustanol, to je asi to nejlepší, co se dá sehnat. Na růst svalů i sex. Vozila se sem i rumunská verze, ale tam byl problém s čistotou. Po rumunským sustanolu jsem byl hodně agresivní a neklidnej, po holandským pohoda. Ampule vyjde na 1200 a potřebujete dvě týdně. Celkem jsem do steroidů nastrkal tak milion.“

V čem to pomáhá: „Kromě stimulace testosteronu odbourávají kyselinu mléčnou v namáhaných svalech, takže necítíte únavu, nechytají vás křeče, nic nebolí. Což se v thaiboxu hodí. Jezdil jsem na exhibice do Německa. No a když tam proti vám postavěj hroudu masa a za vítězství je 5000 marek, máte slušnou motivaci a je vám fuk, jestli vám zlomí ruku nebo urazí hlavu.

A ty rány díky steroidům skoro necítíte. Po osmi měsících od první dávky jsem měl už úplně jinou figuru. Na benči jsem běžně zvedal 250 kg, v dřepu tři sta. Měl jsem spoustu energie, dvoufázovej trénink nebyl problém a ještě jsem zvládal práci. Ruce jsem skoro nedal k sobě, a když jsem bral ty nejlepší přípravky, v sexu jsem moh furt. Dobrou zkušenost mám i s efedrinem - ten vás zrychlí a hodně spalujete.

Kde je problém: „Než jsem si vyladil dávkování, hodně jsem otékal, protože steroidy zadržují vodu. Po anabolu nastávaly problémy v sexu. Míval jsem dlouhý hustý vlasy a jednou si je takhle prohrábnu a zůstala mi jich hrst v dlani. Postupně zmizelo veškerý ochlupení. Včetně řas, ty nemám dodneška a to už steroidy deset let neberu. A to nemluvím o játrech, ledvinách a vnitřních orgánech.

Kámoš, co bral patnáct let, teď ani neudrží moč. Steroidy tělo postupně otrávěj, až nastane kolaps. Proto jsem přestal. Jednou v létě mi při tenise začaly otékat prsty, pak oči, až jsem nic neviděl, a nakonec jsem se totálně zhroutil. Museli mě odvézt do nemocnice. V tom okamžiku byl se steroidy pochopitelně konec.“

Co místo steroidů: „Když za mnou někde ve fitku přijdou kluci a chtěj vědět, jaký steroidy si naordinovat, říkám jim, neberte je, rozhodně to nestojí za to. Ale je mi jasný, že si nedaj poradit - stejně jako kdysi já. Přitom dneska už existuje dost kvalitních potravinovejch doplňků, třeba aminokyseliny, carnitin a proteinový preparáty, který ale musíte kombinovat s kvalitním jídelníčkem a dodržovat pitnej režim. Já denně těch pět šest litrů vypiju. A kdo si není jistej a neví, jak na to, ať si najde sportovního doktora a nechá si sestavit tréninkovej program a jídelníček.

Co si myslíte vy? Napište nám na e-mail: ifhm@stratosfera.cz

(David Rozikruz, FHM)