Jak došlo k tomu, že ses tak zčistajasna objevila v seriálu Pojišťovna štěstí coby Edina?
Přišla jsem do Prahy kvůli tancování. Věnovala jsem se latinskoamerickým tancům a ve druháku na střední škole jsem přestoupila na obchodku do Prahy. Při střední škole jsem studovala taky moderátorskou školu, která mě právě naverbovala na casting do Pojišťovny. Zpočátku jsem si ani nebyla jistá, jestli vůbec chci být herečka. Když jsem se ale dostávala do užších kol, můj zájem dostat tu roli sílil.

Jaké to bylo, pohybovat se po boku takových hvězd, jako je paní Jirásková nebo pan Hanzlík?
Všechno šlo strašně rychle a já si to ani nestihla uvědomit. Jeden den jsem dostala do ruky scénář a za týden jsem stála před kamerou. Trému jsem měla, to určitě ano. Prostě mě do toho hodili a plavala jsem, jak to šlo. Pan režisér vytvořil skvělé va­kuum, do kterého se mi tedy lehčeji vstupovalo.

V Pojišťovně jsi prožila milostný vztah s Vojtou Kotkem. Nebylo ti nepříjemné, že jsi o několik let starší než on?
V seriálu to bylo tak vymyšlené, že se má zakoukat do starší holky, která ho ale moc nevnímá, nebere ho moc vážně. Ale díky tomu, že ke mně byl hodný a milý, jsem se do něj nakonec zamilovala.

Jako Edina, nebo jako Míša?
Samozřejmě mluvím o své seriálové postavě! (smích)

Necítila ses vedle něj staře?
Je pravda, že si moc nedovedu představit vztah s mladším klukem. Vedle starších se cítím bezpečněji, jsem ráda, když mě vedou. Vždycky jsem měla vedle sebe někoho staršího a vyhovovalo mi to tak.

Sblížila ses s některými herci ze seriálu natolik, že spolu zajdete na kávu?
Vůbec, není na to čas. Občas se na sebe zajdeme podívat do divadla nebo spolu vyrazíme na večírek. Nedávno jsem slavila narozeniny a dostala jsem od herců z Po­jišťovny čokoládový dort. Kateřina Brožová a Yvetta Blanarovičová mi pak zazpívaly Happy Birthday. To bylo moc hezký. Spíš se s nimi scházím na akcích.

Když nemáte čas se scházet, tak si přece můžete třeba s Kateřinou Brožovou volat a probírat spolu, jak na ty starší chlapy vyzrát. Zrovna vy dvě máte určitě několik společných témat...
(smích) Ne, nevoláme si, co naši chlapi dělají.

Koketuješ také s modelingem...
Nejsem žádná miss ani modelka. Výšku můžu sice dohnat vysokými podpatky, ale modeling mi nikdy nic neříkal. Po molu se projdu jen výjimečně. Musí to být zajímavá nabídka.

Ale na objekt pro fotografy se díky svému poprsí hodíš dokonale.
Všimla jsem si.

A tvoje prsa jsou pravá? Tomu se dá uvěřit docela těžko...
Ano, máš pravdu. Spousta lidí tomu nevěří, ale jsou pravá.

Taková odpověď se dala čekat. Asi by ses nepřiznala k plastice, viď?
To si nemyslím. Jsem vůči tomu docela otevřená. Pokud to člověku má zvednout sebevědomí, tak proč ne. Je příjemné, že taková možnost existuje, ale nemělo by se to moc přehánět.

Máš přítele ve středním věku. Proč se o něm v rozhovorech zdráháš mluvit?
Snažím se uchovat si své soukromí.

Objevily se spekulace, že je to mafián, který byl už trestaný a ty se za něj stydíš...
Mám vedle sebe úžasného člověka, který mě podporuje ve všech směrech. Jediný důvod, proč o tom nechci mluvit, je, že si to moje - teď už hodně malé - soukromí chci nechat jen pro sebe.

Přesto se provalilo, že jsi prožila úlet se Sámerem Issou!
(smích) To je celé nesmysl a já se k tomu nechci vyjadřovat.

A co říkáš na to, že Sámer o tobě takové věci rozhlašuje?
To víš, že jsem se ho na to taky ptala. On mi ale řekl to, co ti stále opakuju já - že je to nesmysl a že nic takového neřekl.

Raději změníme téma. Jak jsi strávila Vánoce?
Jela jsem s rodiči do Rakouska, kde máme pří­buzné. Svátky jsme tam strávili v jed­nom wellness hotelu a užívali si termálních pramenů. Trošku to sice ubírá na pravé atmosféře Vánoc, miluju totiž cu­kr­oví a české pohádky, ale na druhé straně je to skvělý odpočinek a pro mě je nejdůležitější být na Vánoce s rodiči.

(plk, Spy)