Rozhovor: Darina Rychtářová vzkazuje Bartošové: Iveto, Rychtář potřebuje lékaře přes hlavu

Paní Darino Rychtářová, jaké byly vaše první dojmy po rozvodu s Josefem Rychtářem?

Dnešek není vítězstvím ani jednoho z nás. Bylo to spoustu let manželství, máme spolu dvě děti. Prohráli jsme oba. Když jste mi zavolali, bezprostředně jsem kupodivu nic necítila. Nebyla tam ani radost, ani smutek, ani žal. Možná že to doběhne později. Ale že bych se hroutila, brečela nebo skákala radostí, to ani náhodou. Těch emocí kolem bylo předtím už tolik, že rozvod manželství už beru jen jako informaci a ne jako věc, která by mě měla dostat do kolen.

Manžel vám poslední dobou neustále vyhrožoval, vydíral vás, plakal, prosil, žadonil. Možná i proto nic necítíte.

Bylo toho vážně moc a pořád to šlo ode zdi ke zdi. Emoce se už asi vyčerpaly. Pro sebe bych si přála, aby se už zklidnily.

Jak znám Josefa Rychtáře, už vám po rozvodu volal a zkoušel se zase usmířit.

Usmířit? Necítím k němu zášť. Ale pravda, měla jsem od něj už několik telefonátů. Chvilku byl milý, chvilku zlý. Ptal se mě, jestli už slavím. Ptal se mě také, zda bych rozvod v zákonné lhůtě nemohla anulovat.

Abyste stáhla žádost o rozvod, k tomu vás tlačil nejen manžel, ale i oba synové. Vydržíte teď celých čtrnáct dní jejich stupňující se tlak?

Já jinou šanci, než to zvládnout, nemám. I kvůli tomu, že u soudu řekl, že když se rozvedu, ztratím rodinu, děti, všechno. Tohle vydírání se mi nelíbí.

Jak to mezi vámi a syny nyní je?

S dětmi jsem doteď měla výborné vztahy. Máme se rádi. Není pravda, že by se mnou Honza nekomunikoval, jak manžel říkal novinářům. Naopak byl rozumný a volal mi, abych si odpočinula, že to je teď nejdůležitější. Teď to je samozřejmě trochu složitější pro oba syny. I nátlak tam z jejich strany byl. Ale nepřestanu jim být mámou a oni se ke mně pořád chovají jako synové. Navíc nežijí můj život. Časem to určitě pochopí. Dál si budeme pomáhat. A budu ráda, když si i Pepa uvědomí, že i když nebudeme manželé, stále bychom měli plnit rodičovskou roli.

Iveta Bartošová se nyní může konečně dočkat svatby s vaším mužem. Co vy na to?

To už jde mimo mě. Je to věc Pepíka a Ivety. Jejich život komentovat nebudu. Není to moje starost.

Jak na vás na základě videí od soudu působila agresivita Josefa Rychtáře?

Machrování, předvádění, rozhazování rukama… to znám. Měl nervy na pochodu. Tím, že dělá haura, zastírá neskutečné zoufalství. Pořád věřil, že mě přemluví a nečekal, že bych to mohla dotáhnout do konce. Neuměl si ale vybrat mezi mnou a Ivetou, tak jsem mu v tom pomohla. A on zjistil, že to takhle nechce a proto se choval bláznivě i u soudu.

Skoro bych předpokládal, že ve svém stavu potřebuje psychiatra.

Nevím, jestli rovnou psychiatra, ale minimálně návštěva psychologa by byla na místě. Rozebral by s ním, co a proč se stalo. Došli by na dřeň problému a třeba by Pepa konečně pochopil, jak se choval. Přišel by na to, že sám sobě nerozumí.

Má vůbec člověk jako on kamarády, kterým by si mohl postěžovat a rozebrat to s nimi?

Já mám pár takových, kteří se mě nebojí sejmout, když se mnou nesouhlasí. Co se týče Pepy, mám obavu, že takového kamaráda nemá. Má kolem sebe jen pochlebovače nebo lidi, kteří mu to do očí neřeknou.

Prý jste zastavila jeho trestní stíhání kvůli napadení, po kterém jste skončila v nemocnici...

K tomu se nechci příliš vyjadřovat. Nic jsem ale nepodávala, tak jsem nic zastavovat ani nemohla. Policie koná na základě vlastního šetření a pokud vím, případ rozhodně neodložila. A dodám jen jedno: opravdu bych nerada byla tou, kdo pošle otce svých synů do vězení. Neovlivním však, jak to nakonec dopadne, když toho nejsem účastníkem. ■