Článek
Ve třicátých letech i během druhé světové války patřila Jiřina Štěpničková (†73) k nejvýraznějším ženským hereckým osobnostem. Ve filmu byly její doménou výsostně dramatické postavy vesnických žen s nelehkým životním údělem, ale vychutnat si dovedla také role milovnic a komických naivek.
Od okamžiku, kdy na plátně Štěpničková plnou silou zazářila ve filmu Maryša (1935), získala status skutečné filmové hvězdy. Chodit se na ni začalo i do Vinohradského divadla, kam v šestatřicátém roce odešla k překvapení všech z Národního divadla, kde ještě pod vedením Hilara získala herecké ostruhy a první pochvalné recenze.
Od svých konkurentek z barrandovského kopce se lišila v mnohém. Ač byla Štěpničková méně fotogenická a líbivá než třeba Lída Baarová, Adina Mandlová nebo Hana Vítová, v hereckém projevu byla mnohem jistější a civilnější. Do zlatého fondu pamětnických filmů dnes právem patří snímky Jedenácté přikázání (1935), Velbloud uchem jehly (1936), Babička (1940), Jan Cimbura (1941) nebo Počestné paní pardubické (1944).
Po válce pro bezúhonnou Štěpničkovou, která se úspěšně vyhnula natáčení německých filmů i paktování s německými pohlaváry, nastaly těžké časy. Jako někdejší buržoazní hvězda neměla na růžích ustláno ani ve filmu ani v divadle. Situaci se rozhodla v jednapadesátém roce vyřešit útěkem do ciziny. Z pečlivě plánovaného odchodu i se čtyřletým synem Jiřím se nakonec vyklubala past StB, Štěpničková byla zadržena, skončila ve vězení a byla odsouzena k patnácti letům. Není bez zajímavosti, že některé z divadelních kolegyň pro ni tehdy žádaly trest nejvyšší.
Svobodně se Štěpničková znovu nadechla na jaře 1960, kdy byla po devíti letech propuštěna. Čerstvě osmačtyřicetiletá herečka svá nejplodnější léta ztratila za mřížemi. Brzy se vrátila na prkna i před kameru. Dávná sláva už se nikdy neopakovala. Přesto Štěpničková dokázala zaujmout rolemi stárnoucích žen ve filmech Transport z ráje (1962), Lidé z maringotek (1966), Kladivo na čarodějnice (1969) či Skřivánci na niti (1969).
Na sklonku života už na ni zbyly jen menší role v televizi. Poslední výraznější hereckou příležitost dostala v jedné z hlavních rolí Nerudovy povídky Přivedla žebráka na mizinu (1984) vedle svého někdejšího hereckého i životního partnera Ladislava Peška. Do hereckého nebe odešla Jiřina Štěpničková přesně před třiceti lety, 5. září 1985, po boji s rakovinou ve věku 73 let.
