Hlavní obsah
Článek

Hlasového pedagoga Eduarda Klezlu si pamatuje každý, kdo sledoval první řadu Superstar. Ta přitáhla k obrazovkám milióny lidí. Nadále se věnuje své profesi, mj. školil účinkující více než třiceti muzikálových produkcí. Když si ale chce odpočinout, nejraději má klid a v televizi žádné hudební soutěže nesleduje. Jeho mottem je: Zpívat může každý, ale nikdo ho nemusí poslouchat.

"Ve volném čase strašně miluju ticho. Pokud je to možné, vždy všechno vypínám, utíkám od toho, kde je rámus, zpěv a cokoli, co vzbuzuje nějaké vjemy, které se týkají ušního bubínku," přiznal nám Klezla. A proč nesleduje žádné pěvecké soutěže? "Je to i kvůli médiím, aby se mne nikdo neptal, jak se mi líbí nejen soutěžící, ale i práce porotců. Je to velmi složité být profesionální a hodnotit pouze zpěv a ne to, jak jedinec vypadá, jaký má účes, jak se oblékl. Ale neříkám, že bych už roli porotce nevzal. Jak se říká: nikdy neříkej nikdy," míní.

Jako pedagog má za sebou práci s mnoha desítkami zpěváků. Snaží se mezi nimi nerozlišovat a nikoho neupřednostňovat. To, na koho je pyšný, jsme z něj museli na sportovním soustředění muzikálu Romeo a Julie tahat jako z chlupaté deky. "Nikdy nemůžu opomenout Dana Bártu, Báru Basikovou (61), Ilonu Csákovou (53), z těch mladších Moniku Absolonovou (47) nebo tady Janu Zenáhlíkovou. Je jich dost, ale není jich zase až tak mnoho, protože naše muzikálová scéna nemá až tak mnoho vynikajících interpretů. Přesto je to řádka, k jejímuž vyjmenování bych potřeboval o trochu více času," uzavřel.

Reklama

Další články

Načítám