Hlavní obsah
Článek

Chlapeček na fotografii byl ve své době známým a obsazovaným českým hercem. Pamatovat si jej můžete například z nejsledovanější české pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973). Slibně rozjetou hereckou kariéru však předčasně zastavila dědičná cukrovka. Nemoc, kterou trpěl od třinácti let, si nakonec před čtyřicítkou vybrala daň nejvyšší.

Vzpomínek a pravdivých informací o životě Jaroslava Drbohlava je dodnes jako šafránu. S herectvím začal Jaroslav koketovat už jako malý kluk, přestože nepocházel z umělecké rodiny. Otec Václav byl strojní inženýr, maminka Jana vystudovala obchodní akademii. Společně se jim v průběhu osmnácti let narodilo šest dětí. Hereckou múzou se Jaroslav nechal zlákat jako jediný (léta koluje mylná informace, že byl bratrem herečky Jany Drbohlavové).

Lásku k umění a herectví v něm probouzela především jeho maminka. Četla verše i prózu světových klasiků v originále a s literaturou seznamovala také všechny své děti. Jaroslava už jako malého caparta vybrali na škole do Dismanova souboru. První filmové roličky na sebe nedaly dlouho čekat a o budoucím životním směřování bylo brzy rozhodnuto.

Na DAMU chodil Jaroslav Drbohlav do velmi silného ročníku. Mezi jeho spolužáky a kamarády patřily takové osobnosti jako Viktor Preiss, Oldřich Vízner, Petr Štěpánek, Jiří Štěpnička nebo Jana Šulcová. Blízkými životními parťáky Jaroslava Drbohlava z hereckých kruhů byli také Ladislav Potměšil a Boris Rösner. Hned po škole dostal Jaroslav angažmá v divadle F. X. Šaldy, kde ztvárnil řadu velkých postav. O pár let později se vrátil zpátky do Prahy a začal hrát v Realistickém divadle.

Dařilo se mu i ve filmu, kde se objevoval v typově rozdílných rolích. Hrál klaďase, záporáky, feťáky i vrahy. Dodnes si jej všichni pamatují především jako pobočníka Vítka z Vorlíčkovy pohádky Tři oříšky pro Popelku. Málokdo dnes ví, že Jaroslav měl původně hrát hlavní roli prince. Tu nakonec dostal Pavel Trávníček, kterého ale museli kvůli přízvuku předabovat.

V roce 1973, kdy se tato dnes už kultovní pohádka natáčela, se Jaroslav oženil se svou dlouholetou láskou Marcelou. Na sklonku roku 1978 se jim narodila dcera Eva. Život Jaroslavovi ale postupem času stále více komplikovala dědičná nemoc a důsledky její léčby (onemocněli jí tři ze šesti sourozenců, Jaroslavova sestra Hanka na ni zemřela v roce 1974 v sedmadvaceti letech).

Svůj boj s nemocí Jaroslav nevzdával: „Chtěl dál pracovat, svědomitě se léčil a chtěl být co nejvíce se svou rodinou, kterou nesmírně miloval. I v pokročilém stádiu nemoci si zachovával optimismus, věřil, že bude žít a bojoval statečně,“ vzpomíná dnes na svého bratra jeho sestra Helena.

Na začátku let osmdesátých nemoc začala postupovat, Jaroslav přišel o zrak a nemohl už dále vykonávat milované povolání. Na jaře roku 1985 podstoupil v pražském IKEMu transplantaci dvou životně důležitých orgánů - ledvin a slinivky: „Byla to tehdy velmi složitá operace a velká rarita. Po operaci se ještě probral a poděkoval. Tělo ale orgány bohužel nepřijalo.“ Jaroslav Drbohlav odešel do hereckého nebe 28. dubna 1985. Bylo mu 38 let.

Reklama

Další články

Načítám