Hlavní obsah
Článek

Hugo Haas svým civilním herectvím i smyslem pro humor předběhl svou dobu. V českém zvukovém filmu působil jen pouhých sedm let, přesto zanechal ve filmové historii nesmazatelnou stopu. Žádný z jeho filmových námětů nebyl tak dramatický jako jeho vlastní život.

V roce 1939 přišla krutá rána. Jeden z nejpopulárnějších herců z rasových důvodů dostal výpověď z Národního divadla. V dubnu téhož roku se mu podařilo utéct i s manželkou Bibi přes Francii a Španělsko do USA. Několikatýdenního syna Ivana museli nechat v Čechách. Shledali se s ním znovu až v roce 1946. Haasův otec Zikmund i talentovaný bratr Pavel zahynuli během války v Terezíně.

Znovu se Haas pokoušel filmovou kariéru nastartovat v Hollywoodu, ale stále se slzou v oku vzpomínal na svou domovinu, milovanou Prahu a rodné Brno. Zpět do Evropy se vrátil na konci padesátých let. V roce 1961 se usadil ve Vídni. Na podzim 1963 přichází oficiální pozvání na oslavu výročí založení Národního divadla.

„Rád bych se podíval domů, ale bojím se vzpomínek, jejich konfrontace se skutečností, strašně se toho bojím,“ uvedl Haas v jednom z rozhovorů v září toho roku. V listopadu téhož roku už Hugo Haas sedí ve vlaku do Prahy a klepe se nervozitou.

Na Haasův jediný sedmidenní návrat do vlasti vzpomínal po letech v knize Jolany Matějkové Život je pes Jiří Štěpnička. „Vzal mě pod křídlo a vodil po Praze. Prošel si milovaná místa sám za sebe, za své vzpomínky. Byl jsem jako nepopsaný list. Vykládal mi, kde na Národní třídě byla která kavárna a kde krejčovství Rosenbaum. Všechno, co dnes naše generace neví. Pochopil jsem, že se nikdy nemůže vrátit a ví to. Praha se změnila. Byla mu už naprosto cizí. ‚Ukradli mi Prahu, řekl mi s nostalgií.‘ “

V Praze Haas prožil za ten týden řadu emotivních setkání s bývalými kamarády, navštívil divadla i filmové ateliéry. Začalo se dokonce jednat o jeho účinkovaní v českém filmu a on sám se v korespondenci těšil na své další návraty. Ty už se však nikdy neuskutečnily. Haas, kterého zlobilo zdraví, k nim nenašel odvahu. 1. prosince roku 1968 ve Vídni umírá. Poslední rozloučení se konalo nejen na prknech Národního divadla, ale také v rodném Brně, kde byl uložen do rodinného hrobu vedle své matky.

Reklama

Další články

Načítám