Hlavní obsah
Článek

Módní návrhářka Beata Rajská odletěla do Zambie. Do Afriky však neodcestovala na rodinnou dovolenou, ale kvůli Lejle Abbasové (44). Obě dámy se blíže seznámily teprve nedávno. Lejla fotila v Beatiných modelech promo fotky pro projekt imana.cz, který je společnou aktivitou Lejlina nadačního fondu Asante Kenya a o.p.s. Njovu.

Módní návrhářka se tak seznámila s problematikou afrických žen, které utíkají před ženskou obřízkou, a projekt ji naprosto uchvátil. Sama kontaktovala Lejlu a rozhodla se, že chce osobně její aktivity podpořit. "Skoro mě zaskočilo, když mi paní Beata sama zavolala s tím, že si ráda udělá volno ve svém naplněném diáři a poletí do Afriky. Takto rázný a přímočarý přístup mě překvapil, ale slovo dalo slovo a během pár dní jsme s paní Rajskou vše doladily tak, aby mohla se svou kolegyní odletět do Zambie," vysvětlila Lejla Abbasová.

Beata je v Zambii už pár dní a kromě poctivé výuky místních dívek se věnuje také pravidelnému postování svých zážitků na svůj facebookový profil. Spolu s kolegyní Míšou se Rajská zabydlela v městečku Mongo, kde se nachází dílna, v níž se dívky učí šít a vyrábět šperky z korálků. Tyto ženy patří k těm, které se vzepřely místnímu tradičnímu rituálu ženské obřízky, a staly se tak vyvrheli ve své vlastní zemi. Byly vyhnány od svých rodin, nemají šanci na normální život a jsou vlastně trestány místními zvyklostmi za svou snahu žít jinak. Právě těmto dívkám pomáhá nadační fond Lejly Abbasové.

Ještě z letiště napsala Beata na svou zeď: "Míša píše ze Zambie, že tam děcka ukousávají nitě zubama. Rychle jsem sehnala ještě nůžky a spěchám na letiště. Místo ve čtyři letím už ve dvě. Ten kvap byl neskutečnej, ale stihla jsem vše. Mám zabaleno, nůžky a můžu vyrazit."

Další zážitek popsala Beata po cestě autobusem do Monga. "Ráda bych vám poslala fotku autobusu a řidiče, ale můj operátor v celé Zambii nefunguje. Na puse mi vyskočil opar a cítím se i vypadám jako ztracená Evropanka. Řidič mi otevřel okno, abych mohla vůbec dýchat, připadám si jako ve filmu. Koukám kolem sebe a stále se usmívám - musím. Všichni tu mají zuby jak perly. Leze kolem mě velká potvora s tykadly. Když jsem takovou potkala na Kanárech, ječela jsem jak střelená. Tady ne, nějak mě tu vůbec nepřekvapila."

Cesta do Monga trvala Beatě devět hodin. "V životě jsem neviděla na obloze tolik hvězd. Chatrče a hliněné domy jsou osvětleny jen planoucími ohni. Matky s dětmi ve mně vzbuzují neskutečný příval emocí. Konečně jsem na konci cesty a vítají mě Míša a Lucka."

Žádný luxus však na Beatu v Mongu nečekal. Po 24 hodinách se těšila na sprchu. Nedočkala se - netekla voda. "Poslední luxus jsem si užila v první třídě British Airways. Pokouším se umýt pitnou vodou v lahvi a usínám pod moskytiérou. Ráno teče voda slabým proudem, umyju si vlasy, namažu se faktorem 50 a vydávám se do školy."

"Je sobota, všichni se těší na tu bělošku, co přivezla nůžky a běloška se těší na své žákyně, kterým se pokusí předat co nejvíce ze svého umění. Probíhá první seznamování, probírání látkami, oťukávání a letmé úsměvy ukazují, že je zde ta vyhublá Evropanka vcelku milou a vítanou atrakcí. V neděli se tady nepracuje. Chodí se do kostela. Při prohlídce města nás drží Lucka, koordinátorka projektu, zkrátka. Především usměrňuje mé sociální cítění. Žádné almužny, abych neohrozila bezpečnost našeho pobytu. Vysvětluje mi jasně - nepřišla jsi rozdávat ryby, ale přijela jsi je učit ty ryby lovit! Musím to mít neustále na paměti."

Na trhu si dá Beata oběd - sušené ryby, banány, kořen kasawy, který se zde jí přímo z ohně. "Chudí zde jedí každý druhý den, ti nejchudší jen jednou za čtyři dny. Nepodléhám, nerozdávám nic. Necháváme všechny ty usoplené děti za sebou a já si uvědomuji, že má naše koordinátorka pravdu. Vysvětluje mi, že jejich mámy se musí naučit odčervit dětem nafouklá bříška a posílat je do školy, ne žebrat." Pro Evropanku s dobrým postavením ve společnosti je to zážitek, který už nikdy nesmaže ze své paměti.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám